.jpg)
Osmanthus heterophyllus 'SASABA' vonokvětka různolistá
Symbivit Tric (arbuskulární)
Symbivit (arbuskulární)Osmanthus
Rod osmanthus, česky vonokvětka přeloženo z řečtiny osme (vůně) a anthos (květ), zahrnuje asi 25–30 druhů a řadu kultivarů, přičemž mnoho z nich je díky tvaru a tuhosti listů často zaměňováno s cesmínami. Do Evropy se rod dostal v průběhu 18. století, kdy se botanické zahrady a sběratelé začali intenzivně zajímat o dřeviny z východní Asie. První vědecký popis rodu provedl Carl Linné (1707–1778) v roce 1753, ale skutečné roztřídění jednotlivých druhů, jak je známe dnes, je zásluhou pozdějších botaniků, zejména japonských a evropských taxonomů 19. století, kteří měli možnost studovat živé rostliny přímo v jejich domovině.
Vonokvětky mě upoutaly hned na první pohled v roce 2004 a od té doby jsem se stal jejich sběratelem ještě dříve, než jsem se dočetl o jejich údajné choulostivosti pro naše podnebí. Znáte to rčení „nikdy neříkej, že to nejde, protože může přijít někdo, kdo to neví a udělá to“? Prostě jsem sázel jednu za druhou do své zahrady a sledoval jejich chování. Nejvíc dostaly zabrat během tuhé zimy 2006/2007, ale nezemřela ani jedna. Spálené listy znovu narostly, omrzlé větvičky se ostříhaly a některé jsou dnes větší než já. Navíc si všímám jejich genetické odolnosti vůči suchu, ale zde potřebuji ještě nějaký čas na rozdělení těch, které zvládnou sucho letní i zimní a které je nutné v zimě zalévat.
Vonokvětka různolistá, Osmanthus heterophyllus, pochází z centrálního a jižního Japonska (Honšú, Šikoku, Kjúšú) a z Tchaj‑wanu a všude tam je považovaná za nedílnou součást života lidí po staletí i déle. Botanicky popsaná byla díky Carl Peter Thunbergovi (1743–1828), švédskému botanikovi, který měl jako jeden z mála Evropanů možnost studovat japonskou flóru přímo na místě, a i díky němu se na přelomu 18. a 19. století dostala do evropských sbírek. V Japonsku se vysazovala u domů, chrámů a v tradičních zahradách jako tichá ochrana a ceněná stálezelená kulisa. Větvičky se používaly v novoročních vazbách a rituálech jako symbol pevnosti a vytrvalosti, dřevo sloužilo k drobnému řemeslu a rostlina byla ceněna pro svou spolehlivost v blízkosti lidských sídel.
Sasaba je odrůda vonokvětky různolisté, která si bude hrát s vašimi smysly, pokud při každé výpravě do zahradnictví hledáte neobvyklosti a špeky. Její listy jsou tak unikátně tvarované, že budete dlouho přemýšlet, jestli už jste někdy viděli cokoli podobného. Mě napadá jen břečťan ‚Sagittifolia‘. Listy jsou stálezelené, 4 až 7 cm dlouhé, pevné až kožovité, lesklé a velmi tmavě zelené s nápadnou žilnatinou. Jsou naprosto atypicky rozdělené do nejčastěji 3 cípů zakončených ostrou špičkou a listy na starších rostlinách mohou mít tak hluboký lalok, že vytváří dojem 3 samostatných, kopinatých listů složených vedle sebe do vějíře.
Od poloviny podzimu vykvétá droboučkými, krémově bílými a sladce vonnými květy. Kvetení nebývá extrémně bohaté, spíše decentní, ale v klidném podzimním dni je vůně dobře patrná v bezprostředním okolí keře a přinese opravdovou radost do zahrady na konci sezóny. Právě kontrast mezi tvrdým, pichlavým listem a jemným, téměř intimním, vonným kvetením patří k největším kouzlům této odrůdy.
‘Sasaba’ vytváří přirozeně kompaktní, hustě větvený keř s pevnou kostrou, který roste vzpřímeně až široce kuželovitě a drží tvar bez nutnosti řezu. Větví se už od báze, s krátkými internodii, takže nepůsobí řídkým dojmem ani jako mladý keříček, ani jako statný veterán. Kůra větví a kmenů je světlá, pískově béžová a později výrazně brázděná. Růst je pomalý až středně pomalý, v podmínkách střední Evropy obvykle kolem 10 až 20 cm za rok, s postupným zpomalováním s věkem. Díky tomu si dlouhodobě zachovává vyvážené proporce a klidnou siluetu. V dospělosti dorůstá zpravidla 1,5 až 2 m výšky a přibližně 1,2 až 1,8 m šířky, často s velmi podobným poměrem obou rozměrů, takže působí jako stabilní, architektonicky čitelný prvek zahrady.
Historické záznamy o vzniku ‘Sasaba’ jsou kusé. Odrůda je považována za starší japonskou selekci beze jména tvůrce, pravděpodobně vzniklou výběrem rostlin s extrémně vykrajovanými listy, což je v japonské zahradní kultuře dlouhodobě ceněná vlastnost. Název ‘Sasaba’ se obvykle vykládá jako „list bambusové trávy“, i když tvar listu je ve skutečnosti mnohem robustnější a dramatičtější.
Poslední revize 29-01-2026
Dopřejte vonokvětce kvalitní, ideálně mírně kyselou půdu, která zůstává rovnoměrně vlhká, ale nikdy podmáčená, a má dostatek živin. Pro ochranu kořenů před rychlým promrzáním je vhodné bohaté mulčování. Pěstuje se na plném slunci nebo v polostínu, přičemž v chladnějších regionech ocení stanoviště chráněné před zimním sluncem, zatímco v létě mu světlo prospívá. Doporučujeme vysazovat silnější, dobře zakořeněné rostliny. Pokud po prvních zimách dojde k popálení listů sluncem, keř se na jaře spolehlivě zregeneruje a vytvoří nové olistění. Mrazuvzdornost je velmi dobrá, až do -24 °C v chráněných polohách. Chorobami netrpí, ale může být napadán lalokonoscem, tak bacha na něj!
