Nandina domestica 'TWILIGHT' nandina domácí, nebeský bambus
Symbivit Tric (arbuskulární)
Symbivit (arbuskulární)Nandina
Rod Nandina je botanicky překvapivě skromný – zahrnuje jediný druh Nandina domácí, což je v rámci čeledi dřišťálovitých spíše výjimka než pravidlo. Původem pochází z východní Asie, především z Číny a Japonska, kde roste v podrostu světlých lesů, na okrajích křovin a v horských údolích. První vědecký popis publikoval Carl Peter Thunberg (1743–1828) v roce 1781 ve svém díle Flora Japonica. Thunberg byl žákem Carla Linného (1707–1778) a při popisu nandiny vycházel z jeho systému vědeckého pojmenovávání rostlin, který Linné shrnul ve svém zásadním díle Species Plantarum, o které se opíráme dodnes. Právě tam se však nandina ještě neobjevuje – Linné ji nikdy neviděl a zemřel tři roky před vydáním Thunbergova popisu. Fosilní záznamy rodu nejsou známy, což naznačuje spíše mladší evoluční historii, kulturní stopa nandiny je však naopak hluboká – v Asii byla po staletí pěstována v zahradách chrámů i městských dvorů jako symbol štěstí, vytrvalosti a ochrany domu.
Samotný druh Nandina domestica je úzce spjatý s lidským osídlením, což se odráží i v jeho druhovém jménu: domestica zde neoznačuje domestikaci v užitkovém smyslu, jak ji známe u ovocných dřevin, ale spíše „rostlinu patřící k domu“. Thunberg se s nandinou setkával především jako s pěstovaným keřem v zahradách, dvorech a chrámových areálech Japonska, nikoli jako s ryze planou lesní dřevinou, a právě tento kulturní kontext se pravděpodobně otiskl do jejího jména. V japonské kultuře je známá pod jménem nanten (南天), což znamená jižní nebe a tradičně se objevuje v novoročních aranžmá jako přání dobrého osudu. Do Evropy se dostala v 19. století v rámci tehdejší módní vlny zájmu o nové okrasné rostliny z východní Asie, kdy botanické zahrady a soukromé sbírky systematicky vyhledávaly druhy z Číny a Japonska, které by spojovaly exotický vzhled s dobrou přizpůsobivostí evropskému klimatu. U nás ji uvádějí Bedřich Berchtold a Jan Svatopluk Presl ve svém díle Rostlinář aneb O přirozenosti rostlin už v roce 1825.
Nandina Twilight byla nalezená roku 2010 jako samovolná mutace starší odrůdy Gulfstream v laboratoři šlechtitelské firmy Magnolia Gardens Nursery v americkém Texasu a objevil ji Neil Marek. Je nápadná svými panašovanými listy, které raší nápadně růžové a následně přechází do bílé, která se během zrání listů mění v nepravidelné bílo-zelené mramorování. Barevná hra neustává až do podzimu, kdy se s příchodem chladného počasí přidává ještě světle bronzově červená. Roste pomalu do malého a hustého keře, ze kterého jako umně svázaná kytice vždy zjara vyraší nové výhony jako barevný gejzír. Téměř nekvete. Listy jsou v mírných zimách jsou neopadavé, lichozpeřené, jednotlivé lístky jsou kopinaté.
Její světlé listy nádherně rozzáří i tmavé kouty zahrady, k čemuž nepotřebuje příliš slunce. Protože sama o sobě je dost barevná, volte ostatní rostliny kolem s rozvahou, abyste zachovali její eleganci a záhon nevypadal jako barevný cirkus. Rostlina je chráněna evropským patentem č. 43076 z roku 2016 a americkým patentem č. PP26025 z roku 2015, ve kterém vyhrála zlatou medaili na výstavě novinek Plantarium v nizozemském Boskoopu.
Nandina vyžaduje slunné až mírně přistíněné, teplé stanoviště a propustnou, humózní půdu s dobrou drenáží. Přestože pochází z oblastí východní Asie s vyšší vzdušnou i půdní vlhkostí, je po zakořenění dobře odolná vůči suchu a je mnohem citlivější na zimní přemokření než na letní sucho. Péče se omezuje na občasné zalití v dlouhých obdobích letního sucha a před zimou, zejména u mladých rostlin. Netýkají se jí významné choroby ani škůdci. Řadí se mezi stálezelené až poloopadavé dřeviny, což znamená, že při silnějších mrazech může část listů ztratit a na jaře je znovu nahradí. Protože listy jsou dlouhé a vyrůstají přímo z prutů, může jejich opad působit dojmem, že odpadla celá „větvička“. Šlechtitel potvrzuje mrazuvzdornost této odrůdy na cca -23 °C, přesto ji zatím nemůžeme doporučit na exponovaná stanoviště s častým studeným prouděním (náhorní plošiny, vršky kopců bez větrolamů, otevřená pole), kde není vyzkoušená.
Poslední revize 15-11-2020
