Magnolia × soulangeana šácholan Soulangeův

V roce 1826 uzřel světlo světa první květ této snad nejznámější magnólie. Podařilo se to francouzskému botanikovi Etienne Soulange-Bodin, který o 6 let dříve zkřížil m.denudata a m.liliflora. Květy jsou velmi voňavé, ve tvaru širokých tulipánů, zvenčí narůžovělé až slabě nachové s přechodem do bílé při horní části okvětních plátků, uvnitř vždy bílé a objevují se na rostlině bez listů. Poupata jsou poměrně velká, plstnatá a na rostlině se tvoří již ke konci předešlého léta. Dospělý keř může nést květy až 30 cm široké při plném rozevření. Jakmile dosáhne 6-8 let, kvete bohatě a spolehlivě každý rok. Široce vejčité až oválné listy jsou sytě až tmavě zelené, tuhé, mírně zvlněné a plně olistěný strom patří k nejhustším listnáčům vůbec. Do Čech byla dovezena poprvé v roce 1844, do Královské obory v Praze. Od té doby se česká a moravská města a parky mohou pyšnit touto bezpochyby nádhernou a otužilou dřevinou. Navzdory svým rodičovským rostlinám tento hybrid patří k nejrannějším kvetoucím stromům našeho klimatu. Vykvétá již v dubnu, proto doporučujeme najít jí místo, které není nejteplejší ve vaší zahradě, aby nevyrašila moc brzy a mráz jí nespálil květy. Zem potřebuje vysoce výživnou, mírně kyselou (přidejte rašelinu), neustále vlhkou, ale propustnou – v létě nutno pro udržení vlhkosti zamulčovat. Tato magnólie se rozroste v podstatně rozlehlý keř. Plně mrazuvzdorná.