Leucothoe axillaris 'CURLY RED'® leukotoe

Leucothoe

Leucothoe patří do čeledi vřesovcovitých a jako rod zahrnuje zhruba deset až dvanáct druhů stálezelených nebo poloopadavých keřů rozšířených překvapivě na vzdálených lokalitách, především ve východní Asii, na východě Severní Ameriky a dokonce na Madagaskaru. Jejich přirozeným domovem jsou lesní podrosty, vlhké horské svahy a okraje potoků, kde rostou v kyselých, humózních půdách a po většinu roku žijí v rozptýleném světle. Botanicky jde o rod považovaný za poměrně starý, jehož vývoj je kladen do třetihor na základě fosilních dokladů celé čeledi vřesovcovitých a biogeografických souvislostí, které ukazují, že keře s podobnou stavbou listů a květů byly běžnou součástí lesních ekosystémů severní polokoule už v době, kdy se klima začalo ochlazovat a diferencovat. Rod botanicky vymezil Carl Linné (1707–1778) v roce 1753 ve svém zásadním díle Species Plantarum, kde jej jasně oddělil od příbuzných vřesovcovitých keřů, s nimiž byl dříve často směšován.

Jméno Leucothoe zvolil Linné jako vědomý odkaz na antický příběh proměny, světla a návratu ze stínu. Leukothoē (Λευκοθόη) je postava z řecké mytologie, známá především z Ovidiových Proměn, kde vystupuje jako dcera perského krále Orchama. Zamilovala se – podle tehdejších společenských měřítek nepřípustně – do Apollóna, boha světla, hudby a proroctví. Po odhalení jejich vztahu byla na příkaz otce zaživa pohřbena, což byl trest krutý i na antické poměry a měl sloužit jako demonstrace absolutní moci otce nad osudem dcery, a tím i nad vším, co jej obklopovalo. Apollón ji podle mýtu proměnil v rostlinu, z níž začala vytékat vonná pryskyřice. Tento motiv proměny lidského těla v rostlinu, spojený se světlem, čistotou a kontrastem mezi temnotou a jasem, se překvapivě přesně potkává s charakterem samotných leukotoí. Jméno zároveň odkazuje k řeckému základu leukos (λευκός ) – bílý, světlý – což lze číst jako narážku na jemné, bílé květy i na schopnost těchto keřů prosvětlovat stinné lesní podrosty.

Leucothoe axillaris je severoamerický druh, jeden z výchozích, který vysvětluje jeho vazbu na lesní podrost v mírném pásmu. Přirozeně roste na jihovýchodě Spojených států, od pobřežních oblastí Virginie až po Floridu a západně k Texasu, kde osidluje vlhké, kyselé lesy, okraje bažin a stinné svahy podél vodních toků. Právě zde vytváří souvislé keřové patro pod korunami stromů, často v místech, kde se jiné dřeviny dlouhodobě neudrží. Druhové jméno axillaris (úžlabní) odkazuje na květy vyrůstající v paždí listů, tedy unikátní a snadno rozpoznatelný znak, který keř odlišuje od příbuzných vřesovcovitých keřů. V severoamerické krajině byl po staletí vnímán jako přirozená součást lesa, nikoli jako okrasná rostlina, a do zahrad se dostával postupně – nejprve jako botanická zajímavost v arboretech a teprve později, díky šlechtění a výběru atraktivnějších forem, si našel cestu i do zahradní kultury.