Ilex × meserveae 'GOLDADER' modrá cesmína - samičí

Goldader je cesmína s mírně ostnitými listy s lehce vlnitými okraji, jejichž barva upoutá na první pohled. Jsou při krajích tmavě zelené a směrem do středu listu přecházejí přes měkce zelenou do sytě zlatožluté. Tvar listů připomíná základní druh aquifolium, ale je protáhlejší. Vybarvení je u každého listu jiné, takže každý kousek je unikát jako od malíře. Některé větvičky často reversují – tj. vybarvení se ztratí a jsou kompletně zelené. Buď je můžete z keře vystřihnout, nebo je naopak nechat, aby tvořily sytě zelené pozadí těm vybarvenějším. Jedná se o samičí rostlinu, která při přítomnosti samčího opylovače v zahradě produkuje na podzim sytě červené kuličky (nejsou jedovaté).

Tyto cesmíny získaly svůj přívlastek „modré“ díky barvě olistění základního druhu, který je tmavě zelený s nádechem do modra. Druhové jméno meserveae dostaly podle jména jejich šlechtitelky Kathleen Meserve z Long Islandu v New Yorku, která v padesátých letech minulého století, doslova na okenním parapetu její kuchyně, zkřížila ilex rugosa a ilex aquifolium, aby získala rostlinu nejenom krásnou, ale také velmi mrazuodolnou. Tato úžasná žena sice zemřela v roce 1991 ve věku požehnaných 93 let, ale zanechala nám širokou paletu velmi odolných a krásných odrůd.

Jsou zcela nenáročné na péči, pokud jim zajistíte mírně kyselou půdu, kterou v prvních letech nenecháte vyschnout, aby rostlina mohla dobře zakořenit. Všechny modré cesmíny jsou krásné a husté keře, které se nemusí stříhat, neboť samy vytvářejí pěkný tvar bez vyholených větví. Mladé rostliny rostou středně rychle, než se dostanou na cca 1,5m, kdy se růst zpomalí a začnou houstnout. Tohoto atributu se využívá v živých plotech, kam jsou modré cesmíny s oblibou vysazovány. Před zimou se využívají nařezané větvičky do atraktivních vánočních aranžmá na nebo do truhlíků za okny.

Poslední revize 13-08-2008