Hydrangea arborescens 'Ncha4' SWEET ANNABELLE® hortenzie stromečkovitá
Hydrangea
Rod hortenzií zahrnuje přibližně 70 druhů, které se přirozeně vyskytují v Asii a Severní Americe. Největší rozmanitost najdeme v Číně a Japonsku, kde se hortenzie staly součástí kulturní tradice i zahradní architektury. První botanické popisy pocházejí z 18. století, kdy evropské expedice přivezly rostliny z Japonska do botanických zahrad v Paříži a Londýně. Fosilní nálezy dokládají, že rod je starý několik milionů let a vyvíjel se v mírném pásu severní polokoule. Druh Hydrangea arborescens, česky hortenzie stromečkovitá, má poněkud zavádějící jméno, protože se stromkem nemá pranic společného – existuje pouze ve formě keře. Pochází z východní části USA, kde roste v lesních lemech a podél potoků. Botanicky jej popsal Carl Linné v roce 1753. V americké kultuře se často vysazuje u venkovských domů a hřbitovů, kde symbolizuje trvalou paměť a čistotu.
Šlechtění tohoto druhu se od roku 2006 věnuje Thomas Ranney z univerzity v Severní Karolíně. Všechno začalo v Blue Ridge Mountains, kde jeho student Rich Olsen objevil vzácnou růžově kvetoucí hortenzii arborescens, kterou pojmenoval Wesser Falls. Společně ji zkřížili s klasickou bílou Annabelle a po pěti letech, stovkách pokusů a testování více než 1500 rostlin se jim podařilo vybrat barevně stabilní a atraktivní kultivar. Ten byl v USA uveden jako Invincibelle Spirit, zatímco v Evropě dostal jméno Pink Annabelle. Na trh vstoupil v roce 2010 a stal se nejen zahradnickým hitem, ale i symbolem naděje: z každé prodané rostliny putoval jeden dolar na výzkum rakoviny prsu. Do roku 2015, kdy byla představena vylepšená Invincibelle Spirit II, se vybralo přes milion dolarů. Následovaly další barvy i menší výšky keřů: Ruby Annabelle a Sweet Annabelle.
Sweet Annabelle je třetí růžovou stromečkovitou hortenzií od Thomase Ranneyho. Její sterilními květy jsou světle pastelově růžové a tvoří polokulovitá květenství o průměru až 25–30 cm – tedy větší než u Pink nebo Ruby Annabelle. Kvete obvykle od poloviny června do konce července, přičemž pevné stonky dobře nesou i takto mohutná květenství. Po odkvětu se barva mění do zelenkavých tónů a květy sesychají až na konci léta. Po nějaké době umí samovolně remontovat, ale trvá jí to. Můžete to uspíšit jednoduchým trikem – celý keř po hlavní době květu ostříhat, vydatně pohnojit a hortenzii vyrostou nové stonky s novými květy, kterými rozzáří zahrady od konce léta až do poloviny podzimu.
Listy jsou opadavé, široce vejčité až eliptické, s jemně pilovitým okrajem. Dorůstají délky kolem 10–15 cm a šířky 6–10 cm, takže působí robustně a dobře zaplňují celý keř. V sezóně jsou svěže zelené, na podzim žloutnou. Rostlina dorůstá 1 až 1,5 metru výšky i šířky, tvoří hustý keř s pevnými stonky, které dobře nesou velká květenství. Oproti původní bílé Annabelle působí jemněji a romantičtěji, přičemž si zachovává stejnou spolehlivost a nenáročnost. Patent č. PP28280 byl vydán roku 2017.
Sweet Annabelle je ideální volbou pro romantické zahrady. Díky větším a jemně růžovým květům působí něžněji než Ruby Annabelle, takže se hodí do kombinací moderní i vyloženě venkovských – například s pivoňkami, kalinami nebo zlaticemi pro postupné kvetení od jara do podzimu. V moderním pojetí ji můžete vysadit vedle stálezelených keřů, které svou něžností zjemní a nabídne barvu, aniž by vypadala kýčovitě. Její mohutná květenství odlehčí a dodají kompozici vzdušnost. Hodí se do větších záhonů i solitérně, kde její velké růžové koule působí jako dominantní prvek.
Pěstování hortenzie stromečkovité je poměrně snadné. Nejlépe prospívá na slunci nebo v lehkém polostínu, kde má dostatek světla, aby se stonky nevytahovaly za sluncem. Zvládá i celodenní úpal, pokud ji v suchém období občas zalijete; úplné sucho nesnáší a při nedostatku vody rychle vadne, listy hnědnou a květenství se zmenšuje. Zálivku navíc jí dopřejte hlavně během tvorby květů. Snese i krátkodobé přemokření, ale trvale podmáčené stanoviště jí škodí. Půda by měla být hluboká, humózní a dobře propustná, na pH nezáleží. Vhodné je mulčování, které udržuje půdu chladnou a vlhkou a zároveň chrání kořeny. Hnojení není nutné, ale je možné keř podpořit po narašení listů a poté před tvorbou květů vyváženým hnojivem bez přemíry dusíku, ideálně organickým. Řez se provádí brzy na jaře (případně před zimou v oblastech s mírnými zimami). Rostlina kvete na novém dřevě a prospívá jí, když může celá zregenerovat, proto ji seřízněte hluboko – odstraňte až 80 % délky větví z předchozího roku. Zvládne i pěstování v nádobách, kde vyžaduje pravidelnou zálivku a hnojení, ale lépe prospívá v záhonech. Není jedovatá ani alergenní, snáší mrazy minimálně do –34 °C, a některé zdroje uvádějí, že se pěstuje i v zóně 3, což odpovídá –40 °C.
Poslední revize 28-09-2019; 17-11-2025
