.jpg)
Heuchera 'ROYAL RUBY' dlužicha
Heuchera
Dlužichy jsou nenáročné, zato velmi nápadné trvalky, které si získaly oblibu díky svým krásným listům a drobným květům, někdy i v bohatých květenstvích. Vytvářejí husté trsy s listy, jejichž barevná škála je dechberoucí. Botanický rod Heuchera dostal jméno podle Johanna Heinricha von Heuchera (1677–1746), německého lékaře a profesora. Zahrnuje kolem čtyř desítek druhů vytrvalých rostlin převážně ze Severní Ameriky, s výjimkou druhu H. sichotensis z ruského Dálného východu. Do Evropy se dostal v 18. století. Jejich přesné roztřídění do druhů bývá trochu oříšek, protože rostliny se i v přírodě mezi sebou často kříží a květy významně mění tvar, jak rostlina dozrává. Není proto divu, že se jejich šlechtěním zabývá tolik šlechtitelů, protože je jednoduše fascinující si s jejich proměnlivým genofondem „hrát“ a nadšeně čekat, co nového se na konci pokusu objeví 😊.
Dlužicha Royal Ruby je starší kultivar, jejíž vznik je přisuzován Alanu Bloomovi z Bressingham Gardens kolem roku 1953. Bloom byl významný britský zahradník, který začal v roce 1953 rozvíjet zahrady u Bressingham Hall v anglickém Norfolku, kde se specializoval na trvalky a vytvořil koncept tzv. „ostrovních záhonů“, což jsou samostatně stojící záhony uprostřed trávníku, které umožňovaly pozorovat rostliny ze všech stran a vytvářely dynamický, sochařský efekt v zahradní krajině. Během své kariéry vyšlechtil přes 170 nových kultivarů trvalek včetně několika dlužich.
Royal Ruby vznikla jako kříženec H. sanguinea × H. × brizoides; tvoří kompaktní a většinou stálezelené trsy vysoké asi 25–30 cm a nápadně vínově červené listy, které jsou na jaře nejintenzivnější. Od konce jara do začátku léta vykvétá růžově červenými květy na tenkých stvolech vysokých 40–50 cm. Barva jejích listů je skvostná a skvěle doplní trvalkové záhony buď jako červený akcent ve stylu tón v tónu, nebo naopak nabídne vítaný kontrast k jinak vybarveným listům či květům.
Dlužichy jsou nenáročné a často stálezelené trvalky, které působí spíše půdokryvně, ale často a úspěšně se používají jako plnohodnotné součásti promyšlených trvalkových záhonů, kde nabídnou skvělý kontrast k jemnějším texturám. Nejraději mají lehce přistíněná stanoviště a rovnoměrně vlhkou, živnou půdu – na její pH nezáleží. S občasnou zálivkou snesou i plné slunce, vyjma světlolistých odrůd, pokud nejsou na slunce výslovně určené. Dají se pěstovat i ve stínu, kde však jejich barvy nejsou tak výrazné. Na jaře stačí ostříhat všechny listy, aby rostlina znovu narašila svěžími, novými listy. Hnojení není nutné, ale významně zlepší její vzhled a vitalitu. Jsou mrazuvzdorné do cca -34 °C a lze je pěstovat i ve venkovních kontejnerech.
Poslední revize 22-08-2025
