Hemerocallis 'PURPLE WATERS' denivka
Symbivit Tric (arbuskulární)
Symbivit (arbuskulární)Hemerocallis
Rod Hemerocallis zahrnuje přibližně patnáct druhů vytrvalých bylin z čeledi asfodelovitých, původem z východní Asie, kde rostou na okrajích lesů, v travnatých údolích i na vlhkých svazích. Typické jsou trávovité, dvouřadé listy vyrůstající z krátkých oddenků a květní stvoly nesoucí trubkovité až nálevkovité květy, které se otevírají pouze na jediný den. Právě tento rytmus dal rodu jméno: řecké hemera znamená den a kallos krásu. První formální popis pochází od Carla Linného (1707–1778), ale některé druhy byly v Číně pěstovány už před tisíciletími jako léčivky i zelenina. Do Evropy se denivky dostaly v 16. století, avšak skutečný šlechtitelský rozmach nastal až ve 20. století ve Spojených státech, kde vznikly tisíce kultivarů s neuvěřitelnou škálou barev, tvarů, velikostí i typů květů. Moderní sortiment dnes zahrnuje miniaturní formy, obří květy, pavoučí typy, plné květy i extrémně bohatě kvetoucí linie, které posunuly denivky mezi nejpěstovanější trvalky světa.
Denivky provázejí člověka po staletí a v různých kulturách získaly překvapivě odlišné významy. V Číně byly ceněny jako léčivé rostliny a jejich květní pupeny – „zlaté jehly“ – se dodnes používají v kuchyni jako jemná zelenina. V Koreji se staly symbolem mateřství a ženské oddanosti, v Japonsku se objevují v poezii jako obraz pomíjivosti, protože květ se otevře ráno a večer už je pryč. V evropských zahradách si získaly oblibu díky své spolehlivosti, dlouhověkosti a schopnosti kvést celé léto bez zvláštní péče. A přestože každý květ žije jen jediný den, rostlina jich vytváří tolik, že záhon působí jako nepřetržitě obnovovaná barevná vlna. Moderní šlechtění přineslo fantastické barvy a tvary květů, až oči přecházejí: od krémové přes citronově žlutou, meruňkovou, růžovou, rudou, vínovou až po téměř černé tóny, a také výrazné okraje, pruhy, žilkování či zvlněné lemování, které z denivek udělaly jednu z nejvariabilnějších trvalek současnosti. Zároveň se s lehkým nadhledem, ale zcela po právu řadí mezi rostliny označované anglickým „foolproof“ – tedy blbuvzdorné 😊, protože přežijí téměř všechno, co jim i ten největší amatér provede.
U denivky nazvané PURPLE WATERS (‚Purpurové řeky‘) budeme muset trochu přimhouřit obě oči, abychom si tu purpurovou barvu vybavili. Na druhou stranu, pokud jí barvu promineme, potěší nás svou prodlouženou dobou kvetení, neboť vykvétá v půlce července a dokáže kvést buď do konce léta, nebo vykvést podruhé začátkem září, je-li pěkné a teplé počasí. Květy jsou otevřené do široké hvězdice se 6 paprsky, jsou sametově červené s výrazným zlatožlutým hrdlem. Kvetou na 80-90 cm vysokých stoncích. Listy jsou opadavé.
Vyšlechtil ji a roku 1942 zaregistroval H.M.Russell z Texasu, USA, který se zabýval denivkami snad po celý svůj život a v padesátých letech minulého století měl kolekci vlastních odrůd, s níž se nedala srovnávat žádná jiná v Americe a dost možná na celém světě. Jeho list čítá neuvěřitelných 1259 zaregistrovaných kultivarů. Jeho firma Russell Gardens byla zaručeně největší v USA a jednou ze prvních přispívatelů pro AHS (Americká denivková asociace). Zároveň se stali první velkou zásilkovou službou s krásnými katalogy a odesílající své denivky do všech koutů celé federace, pokud zákazník neměl možnost přijet si nakoupit osobně a prohlédnout úžasné, bohatě kvetoucí denivkové záhony pod obřími duby jeho zahrady.
Denivky prospívají na plném slunci i v lehkém polostínu a nejlépe rostou v hlubších, živných, dobře odvodněných, ale trvale mírně vlhkých půdách. Díky dužnatým hlízám (oddenkům) však bez poškození zvládají i delší období sucha. Nejbohatší kvetení dosahují na slunných stanovištích a při pravidelném dělení trsů po 4–6 letech, které udržuje vitalitu a zabraňuje zahuštění středu. Po odkvětu mohou listy některých odrůd působit unaveně, proto je vhodné odstranit celé odkvetlé stvoly a podle potřeby i nejstarší či poškozené listy, což podpoří čistý vzhled a další nástup květů. Mladé výhony mohou být atraktivní pro drobné plže s ulitou, kteří je poškozují zejména na jaře ve vlhku. Hlízy jsou v zemi velmi odolné a spolehlivě přezimují i v tuhých zimách; mrazuvzdornost většiny kultivarů se pohybuje kolem –40 °C. V nádobách rostou uspokojivě pouze v dostatečně velkých květináčích s kvalitním substrátem, pravidelnou zálivkou, hnojením a ochranou před letním přehříváním, jinak rychle zasychají a omezují kvetení. Jsou dlouhověké, spolehlivé, nenáročné a netrpí závažnými chorobami ani škůdci.
Poslední revize 28-07-2021
