Hemerocallis 'JIM McKINNEY' denivka (tetraploid)
Symbivit Tric (arbuskulární)
Symbivit (arbuskulární)Hemerocallis
Rod Hemerocallis zahrnuje přibližně patnáct druhů vytrvalých bylin z čeledi asfodelovitých, původem z východní Asie, kde rostou na okrajích lesů, v travnatých údolích i na vlhkých svazích. Typické jsou trávovité, dvouřadé listy vyrůstající z krátkých oddenků a květní stvoly nesoucí trubkovité až nálevkovité květy, které se otevírají pouze na jediný den. Právě tento rytmus dal rodu jméno: řecké hemera znamená den a kallos krásu. První formální popis pochází od Carla Linného (1707–1778), ale některé druhy byly v Číně pěstovány už před tisíciletími jako léčivky i zelenina. Do Evropy se denivky dostaly v 16. století, avšak skutečný šlechtitelský rozmach nastal až ve 20. století ve Spojených státech, kde vznikly tisíce kultivarů s neuvěřitelnou škálou barev, tvarů, velikostí i typů květů. Moderní sortiment dnes zahrnuje miniaturní formy, obří květy, pavoučí typy, plné květy i extrémně bohatě kvetoucí linie, které posunuly denivky mezi nejpěstovanější trvalky světa.
Denivky provázejí člověka po staletí a v různých kulturách získaly překvapivě odlišné významy. V Číně byly ceněny jako léčivé rostliny a jejich květní pupeny – ‚zlaté jehly‘ – se dodnes používají v kuchyni jako jemná zelenina; zároveň je tam považují za květinu zapomínání starostí, protože odedávna bývaly dávány darem jako projev útěchy a péče, což dokládají i staré literární a poetické záznamy. V Koreji se staly symbolem mateřství a ženské oddanosti, v Japonsku se objevují v poezii jako obraz pomíjivosti, protože květ se otevře ráno a večer už je pryč. V evropských zahradách si získaly oblibu díky své spolehlivosti, dlouhověkosti a schopnosti kvést celé léto bez zvláštní péče. A přestože každý květ žije jen jediný den, rostlina jich vytváří tolik, že záhon působí jako nepřetržitě obnovovaná barevná vlna. Moderní šlechtění přineslo fantastické barvy a tvary květů, až oči přecházejí: od krémové přes citronově žlutou, meruňkovou, růžovou, rudou, vínovou až po téměř černé tóny, a také výrazné okraje, pruhy, žilkování či zvlněné lemování, které z denivek udělaly jednu z nejvariabilnějších trvalek současnosti. Zároveň se s lehkým nadhledem, ale zcela po právu řadí mezi rostliny označované anglickým „foolproof“ – tedy blbuvzdorné 😊, protože přežijí téměř všechno, co jim i ten největší amatér provede.
Jim McKinney je fascinujícím kouskem mezi všemi hybridními denivkami (tetraploid). Nese obrovské, až 15 cm široké květy, měňavé zlatožluté barvy a bohatým řasením při okrajích hlavních 3 plátků. Květ je pevný, jako by byl z vosku a stonky dorůstají kolem 50 cm, v ideálních podmínkách ještě o něco málo výše. Vykvétá koncem června a kvete opakovaně až do srpna. Listy jsou široké, částečně stálezelené.
Vyšlechtil Clarence Crochet v roce 1994. Crochet pocházel z Louisiany v USA a byl to umělec, hudebník, učitel a hlavně vtipálek, jak všichni jeho příznivci dobře věděli. Při každé příležitosti si neodpustil nějaký žertík nebo vtipný komentář a popravdě na něj již všichni čekali. Narodil se roku 1925 a do denivek se zamiloval ještě za jeho působení na základní škole v Dutchtownu a stal se 21. prezidentem AHS (Americké denivkové asociace). Jeho první odrůda, zaregistrovaná v roce 1966, získala jméno po jeho první ze čtyř dcer Mary Crochet a jeho poslední z roku 2010 byla pojmenovaná Beth Crochet na počest jeho zesnulé manželky. Během svého plodného šlechtitelského úsilí vypěstoval mnoho odrůd, kterých zaregistroval celkem 85, 6 z nich tetraploidy, jež se považují za moderní budoucnost v denivkách. Zemřel v srpnu 2014 ve věku 89 let.
Poslední revize 22-07-2013; 04-12-2016
Denivky prospívají na plném slunci i v lehkém polostínu a nejlépe rostou v hlubších, živných, dobře odvodněných, ale trvale mírně vlhkých půdách. Díky dužnatým hlízám (oddenkům) však bez poškození zvládají i delší období sucha. Nejbohatší kvetení dosahují na slunných stanovištích a při pravidelném dělení trsů po 4–6 letech, které udržuje vitalitu a zabraňuje zahuštění středu. Po odkvětu mohou listy některých odrůd působit unaveně, proto je vhodné odstranit celé odkvetlé stvoly a podle potřeby i nejstarší či poškozené listy, což podpoří čistý vzhled a další nástup květů. Mladé výhony mohou být atraktivní pro drobné plže s ulitou, kteří je poškozují zejména na jaře ve vlhku. Hlízy jsou v zemi velmi odolné a spolehlivě přezimují i v tuhých zimách; mrazuvzdornost většiny kultivarů se pohybuje kolem –40 °C. V nádobách rostou uspokojivě pouze v dostatečně velkých květináčích s kvalitním substrátem, pravidelnou zálivkou, hnojením a ochranou před letním přehříváním, jinak rychle zasychají a omezují kvetení. Jsou dlouhověké, spolehlivé, nenáročné a netrpí závažnými chorobami ani škůdci.
