Hemerocallis 'CHICAGO KNOBBY' denivka (tetraploid)
Symbivit Tric (arbuskulární)
Symbivit (arbuskulární)Hemerocallis
Rod Hemerocallis zahrnuje přibližně patnáct druhů vytrvalých bylin z čeledi asfodelovitých, původem z východní Asie, kde rostou na okrajích lesů, v travnatých údolích i na vlhkých svazích. Typické jsou trávovité, dvouřadé listy vyrůstající z krátkých oddenků a květní stvoly nesoucí trubkovité až nálevkovité květy, které se otevírají pouze na jediný den. Právě tento rytmus dal rodu jméno: řecké hemera znamená den a kallos krásu. První formální popis pochází od Carla Linného (1707–1778), ale některé druhy byly v Číně pěstovány už před tisíciletími jako léčivky i zelenina. Do Evropy se denivky dostaly v 16. století, avšak skutečný šlechtitelský rozmach nastal až ve 20. století ve Spojených státech, kde vznikly tisíce kultivarů s neuvěřitelnou škálou barev, tvarů, velikostí i typů květů. Moderní sortiment dnes zahrnuje miniaturní formy, obří květy, pavoučí typy, plné květy i extrémně bohatě kvetoucí linie, které posunuly denivky mezi nejpěstovanější trvalky světa.
Denivky provázejí člověka po staletí a v různých kulturách získaly překvapivě odlišné významy. V Číně byly ceněny jako léčivé rostliny a jejich květní pupeny – ‚zlaté jehly‘ – se dodnes používají v kuchyni jako jemná zelenina; zároveň je tam považují za květinu zapomínání starostí, protože odedávna bývaly dávány darem jako projev útěchy a péče, což dokládají i staré literární a poetické záznamy. V Koreji se staly symbolem mateřství a ženské oddanosti, v Japonsku se objevují v poezii jako obraz pomíjivosti, protože květ se otevře ráno a večer už je pryč. V evropských zahradách si získaly oblibu díky své spolehlivosti, dlouhověkosti a schopnosti kvést celé léto bez zvláštní péče. A přestože každý květ žije jen jediný den, rostlina jich vytváří tolik, že záhon působí jako nepřetržitě obnovovaná barevná vlna. Moderní šlechtění přineslo fantastické barvy a tvary květů, až oči přecházejí: od krémové přes citronově žlutou, meruňkovou, růžovou, rudou, vínovou až po téměř černé tóny, a také výrazné okraje, pruhy, žilkování či zvlněné lemování, které z denivek udělaly jednu z nejvariabilnějších trvalek současnosti. Zároveň se s lehkým nadhledem, ale zcela po právu řadí mezi rostliny označované anglickým „foolproof“ – tedy blbuvzdorné 😊, protože přežijí téměř všechno, co jim i ten největší amatér provede.
Chicago Knobby je denivkový tetraploid (se zdvojeným počtem chromozómů v každé buňce: 44), kterou vyšlechtil a roku 1974 registroval James Marsh. Jedná se o jeho senzační osobní průlom v purpurové barvě, kterou od té doby začali používat i ostatní šlechtitelé. Květy jsou velké, mají až 15 cm v průměru a jsou kombinací světlé a syté purpurové barvy se žlutým hrdlem. Kvetou na přelomu června a července na 50-60 cm vysokých stoncích. Listy jsou poloopadavé.
James E. Marsh (1902-1978) byl americký šlechtitel, který se zabýval denivkami přibližně do roku 1955. Měl rád všechny barvy, ale jeho vášní byla modrá barva a všechny její tóny a odvozené odstíny. Proslavil se nejprve v šedesátých letech minulého století sérií Prairie o 36 diploidních odrůdách, která nabídla studené tóny růžové, lila a starorůžové s fialovým nádechem. Ale až revoluce ve šlechtění denivek se zdvojenou sadou chromozómů (tetraploidů) mu umožnila dosáhnout na opravdovou purpurovou a levandulovou. Bylo to v letech 1969 až do jeho smrti r. 1978, kdy v rozpracovaném šlechtění pokračoval jeho vnuk Roy, aby završil celou sérii nazvanou podle Jamesova domovského města Chicago. Obsahuje úctyhodných 74 kousků ve fantastických barvách, takže není divu, že AHS (Americká denivková asociace) ve spolupráci s jeho manželkou Searcy vytvořila in memoriam cenu James E. Marsh Award, udílenou za výjimečný úspěch na poli purpurové a modré/levandulové barvy v letech 1981-1990. Marsh sám získal prestižní cenu Bertrand Farr Silver Medal v roce 1974. Jeho vnuk Roy pokračoval ještě do roku 1987 již pod značkou školky Klehm's Song Sparrow, která odkoupila jeho rostliny.
Poslední revize 11-01-2019
Denivky prospívají na plném slunci i v lehkém polostínu a nejlépe rostou v hlubších, živných, dobře odvodněných, ale trvale mírně vlhkých půdách. Díky dužnatým hlízám (oddenkům) však bez poškození zvládají i delší období sucha. Nejbohatší kvetení dosahují na slunných stanovištích a při pravidelném dělení trsů po 4–6 letech, které udržuje vitalitu a zabraňuje zahuštění středu. Po odkvětu mohou listy některých odrůd působit unaveně, proto je vhodné odstranit celé odkvetlé stvoly a podle potřeby i nejstarší či poškozené listy, což podpoří čistý vzhled a další nástup květů. Mladé výhony mohou být atraktivní pro drobné plže s ulitou, kteří je poškozují zejména na jaře ve vlhku. Hlízy jsou v zemi velmi odolné a spolehlivě přezimují i v tuhých zimách; mrazuvzdornost většiny kultivarů se pohybuje kolem –40 °C. V nádobách rostou uspokojivě pouze v dostatečně velkých květináčích s kvalitním substrátem, pravidelnou zálivkou, hnojením a ochranou před letním přehříváním, jinak rychle zasychají a omezují kvetení. Jsou dlouhověké, spolehlivé, nenáročné a netrpí závažnými chorobami ani škůdci.
