Ilustrační foto.
Hemerocallis 'BERTIE FERRIS' denivka
vzrůst
středně vysoká trvalka
běžná výška
0,5-0,6m
běžná šířka
0,5-0,8m
kategorie list
listnatý opadavý
barva listů
kategorie květ
nápadné květy
barva květů
doba kvetení
červen-červenec
nároky na slunce
slunce a polostín
nároky na půdu
jakákoli (od kyselá po zásaditou)
nároky na vlhkost půdy
suchá nebo vlhká ale s dobrou drenáží
USDA zóna (nejnižší)
3 (do -40°C)
kód zimní ochrany
pro zóny 5+6
pro zónu 7
zařazena do kategorií
Hemerocallis
Rod Hemerocallis zahrnuje přibližně 15 druhů vytrvalých bylin z čeledi asfodelovitých (Asphodelaceae), původem z východní Asie — zejména z Číny, Koreje a Japonska. Vyznačují se trávovitými listy, dužnatými oddenky a květy, které se otevírají na jediný den. Právě tento rytmus kvetení dal rodu jméno: řecké „hemera“ znamená den a „kallos“ krásu. První botanický popis pochází od Carla Linného z roku 1753, ale některé druhy byly v Asii pěstovány už tisíce let. V Evropě se denivky objevily v 16. století, ale skutečný šlechtitelský rozmach nastal až ve 20. století v USA, kde vznikly tisíce kultivarů s neuvěřitelnou škálou barev, tvarů a velikostí.
Denivky si lidé oblíbili nejen pro jejich nenáročnost, ale i pro zvláštní spojení s rytmem dne. Květ se otevře ráno a večer už je pryč — jako letmé pomrknutí léta. V Číně se některé druhy používaly jako léčivé rostliny, květové pupeny se dodnes přidávají do tradičních jídel. V Koreji byly denivky symbolem mateřství a v Japonsku se objevují v poezii jako obraz pomíjivosti. V západních zahradách se staly oblíbenou trvalkou díky tomu, že i bez péče dokážou kvést celé léto. A přestože každý květ žije jen jediný den, rostlina jich má tolik, že zahrada působí jako rozkvetlá louka týdny v kuse.
Popis rostliny
Denivka Bertie Ferris nese 6–7 cm široké, zvoncovité, doširoka rozevřené květy s jemným řasením hlavních okvětních plátků. Jejich barva může být poměrně proměnlivá podle místa pěstování – od tmavě zlaté do mandarinkově oranžové s lososovými tóny. Vykvétají přibližně v polovině června na stoncích o výšce kolem 50 cm a dobře zakořeněné rostliny v dobrých podmínkách vykvétají v srpnu znovu, ve výjimečných případech pokračují v kvetení bez přestávky od června do srpna. Listy jsou široké, středně zelené, trávové, opadavé. Na rozdíl od původního druhu má tento kultivar jemnější květ s širším rozevřením a výraznějším řasením. Vyšlechtili a představili ji roku 1969 Ury a Elna Winnifordovi.
Ury Winniford (1909–2001) z Dallasu v Texasu byl americký šlechtitel denivek, který společně se svou ženou Elnou vytvořil přes 230 uznaných kultivarů. Jejich práce byla oceněna nejvyššími poctami v oboru – odrůda 'Bertie Ferris' získala roku 1980 prestižní Stout Medal, nejvyšší ocenění Americké denivkové společnosti, a už v roce 1977 byla vyhlášena denivkou roku. Uryho šlechtitelský přístup byl intuitivní – květ se mu musel líbit. Ale trval na tom, že kališní lístky nesmí být špičaté, vždy musely být kulaté. Později přidal i další kritéria, například časnost otevírání květů – chtěl, aby na něj květy „hleděly“ už ráno, když vstoupí do zahrady. Jméno kultivaru nese po Bertie Mae Ferris, významné osobnosti Americké denivkové společnosti, která byla prezidentkou v roce 1969 a zasloužila se o popularizaci denivek po celých Spojených státech.
Pěstební nároky a péče
Denivky mají silné, sytě zelené, zdravé listy, které zdobí zahradu od jara až do zimy, tzn. že nevadnou jako například odkvetlé cibuloviny. Netrpí na škůdce ani choroby. Pokud v okolí není nic chutnějšího, mohou je napadnout slimáci. Dopřejte denivkám plné slunce nebo nanejvýš mírný stín a pro bohatší kvetení můžete každé jaro mírně přihnojit. Jinak snáší jakoukoliv půdu, i suchou, přestože se jí daří lépe ve vlhké zemi. Vhodná i do venkovních květináčů. Po odkvětu je možné celý trs ostříhat nebo výrazně protrhat staré listy, které bývají unavené. Listy lze odstranit i na konci sezóny, ale není to nutné – rostlina si poradí sama. Naprosto mrazuvzdorná do min. –40 °C.
Poslední revize 01-02-2025; 11-11-2025
