Helleborus × nigercors 'CANDY LOVE' čemeřice
Helleborus
Rod Helleborus – čemeřice – zahrnuje zhruba dvacet druhů vytrvalých rostlin rozšířených především v Evropě a západní Asii, zejména v horských a podhorských oblastech Balkánu, Alp a Apenin. Přímé fosilní doklady chybějí, ale genetické vazby a rozšíření naznačují velmi starý původ, pravděpodobně sahající hluboko do třetihor. Čemeřice byly známé už antickým lékařům, což potvrzují texty Hippokrata i Plinia staršího, kteří je používali jako drastické léčivo. To dosvědčí i původ jména z řečtiny: nejčastěji se vykládá jako spojení slov helein (zabít) a bora (smrtící jídlo). Odkazuje na prudce jedovaté účinky čemeřic, které byly v antice ceněny jako silné očistné léky, ale při neodborném použití mohly být stejně snadno smrtelné. Rod získal své dnešní jméno a místo v botanice v polovině 18. století zásluhou Carla Linného (1707–1778), který jej roku 1753 popsal ve Species Plantarum. Ani v českých a slovenských zahradách nejsou čemeřice žádnými novinkami. Již naše babičky se těšily z jejich květů v zimě a brzy zjara. Jediné, co se od těch dob změnilo, jsou odrůdy a barvy, kterých přibývá a jsou čím dál krásnější. Jsou to stálezelené trvalky, jejichž květy mají výjimečnou stavbu. Plátky, které vidíme na první pohled a jsou bílé nebo barevné, jsou vlastně velké kališní lístky, které obklopují korunku pravých okvětních plátků – korunních lístků, nejčastěji brčálově zelené, výjimečně i červené barvy, které získaly trubkovitý tvar a nesou nektar (nektária).
Odrůdové jméno čemeřice Candy Love mi vždycky připomene jednu hodně starou písničku od Diany Ross ‘Baby Love’. Vykvétá na konci zimy a vydrží kvést po 2 měsíce. Květy této nádhery jsou velké, při rozkvětu jsou bílé ale ne průsvitné, spíše křídově plné se zelených středem. Při odkvětu nabírají růžové tóny a jakmile všechny tyčinky odpadnou, květ zrůžoví celý. Listy jsou pevné, kožovité a velké, nápadně dělené a při krajích pilovité jako u korsického druhu. Mají tmavě zelenou barvu.
Tato hybridní čemeřice má ráda velmi živnou, středně těžkou půdu zásadité až neutrální reakce (žádnou rašelinu) a umístění v trvalém polostínu, zejména v zimě, aby jí sluníčko zbytečně nevysušovalo její krásné listy. Umístěte jí někam ke vchodu do domu nebo poblíž oken, abyste ji měli na dohled co nejvíce, dokud ještě venkovní počasí není ideální pro častější návštěvy zahrádky. Svými květy dokáže rozveselit mnoho ponurých dnů konce zimy. Mrazuvzdorná do min. -25°C, možné ještě o několik stupňů více.
Poslední revize 12-04-2015









































