Helleborus orientalis 'WHITE DARK CENTRE' čemeřice východní

Helleborus

Rod Helleborus – čemeřice – zahrnuje zhruba dvacet druhů vytrvalých rostlin rozšířených především v Evropě a západní Asii, zejména v horských a podhorských oblastech Balkánu, Alp a Apenin. Přímé fosilní doklady chybějí, ale genetické vazby a rozšíření naznačují velmi starý původ, pravděpodobně sahající hluboko do třetihor. Čemeřice byly známé už antickým lékařům, což potvrzují texty Hippokrata i Plinia staršího, kteří je používali jako drastické léčivo. To dosvědčí i původ jména z řečtiny: nejčastěji se vykládá jako spojení slov helein (zabít) a bora (smrtící jídlo). Odkazuje na prudce jedovaté účinky čemeřic, které byly v antice ceněny jako silné očistné léky, ale při neodborném použití mohly být stejně snadno smrtelné. Rod získal své dnešní jméno a místo v botanice v polovině 18. století zásluhou Carla Linného (1707–1778), který jej roku 1753 popsal ve Species Plantarum. Ani v českých a slovenských zahradách nejsou čemeřice žádnými novinkami. Již naše babičky se těšily z jejich květů v zimě a brzy zjara. Jediné, co se od těch dob změnilo, jsou odrůdy a barvy, kterých přibývá a jsou čím dál krásnější. Jsou to stálezelené trvalky, jejichž květy mají výjimečnou stavbu. Plátky, které vidíme na první pohled a jsou bílé nebo barevné, jsou vlastně velké kališní lístky, které obklopují korunku pravých okvětních plátků – korunních lístků, nejčastěji brčálově zelené, výjimečně i červené barvy, které získaly trubkovitý tvar a nesou nektar (nektária). 

Čemeřice východní je jihoevropský druh, jehož přirozený areál sahá od Řecka přes Balkán až do severního Turecka a na Kavkaz, kde roste v polostinných lesích, křovinách a na humózních svazích bohatých na vápník. Poprvé ji popsal francouzský přírodovědec Jean‑Baptiste Lamarck (1744–1829) roku 1789 a zvolil pro ni jméno „východní“, aby ji jasně odlišil od čemeřice černé (H. niger), která je rovněž evropským druhem, ale její těžiště výskytu leží západněji – od Švýcarska přes Německo až po Slovinsko a Chorvatsko. Čemeřice východní je naproti tomu rostlinou Balkánu a Kavkazu, kde vytváří pestré populace s květy v odstínech krémové, růžové, vínové i skvrnité. Překvapivá, a pro naše zahrady mimořádně cenná, je její vysoká mrazuvzdornost: přestože pochází z oblastí s mírnějším klimatem, spolehlivě snáší teploty kolem –34 °C a pěstitelé v Kanadě uvádějí, že na chráněných stanovištích vydrží dokonce až –37 °C. I díky této odolnosti se stala základem dnešních zahradních hybridů, které známe pod souhrnným názvem Helleborus × hybridus.