Helleborus orientalis čemeřice východní
Helleborus
Rod Helleborus – čemeřice – zahrnuje zhruba dvacet druhů vytrvalých rostlin rozšířených především v Evropě a západní Asii, zejména v horských a podhorských oblastech Balkánu, Alp a Apenin. Přímé fosilní doklady chybějí, ale genetické vazby a rozšíření naznačují velmi starý původ, pravděpodobně sahající hluboko do třetihor. Čemeřice byly známé už antickým lékařům, což potvrzují texty Hippokrata i Plinia staršího, kteří je používali jako drastické léčivo. To dosvědčí i původ jména z řečtiny: nejčastěji se vykládá jako spojení slov helein (zabít) a bora (smrtící jídlo). Odkazuje na prudce jedovaté účinky čemeřic, které byly v antice ceněny jako silné očistné léky, ale při neodborném použití mohly být stejně snadno smrtelné. Rod získal své dnešní jméno a místo v botanice v polovině 18. století zásluhou Carla Linného (1707–1778), který jej roku 1753 popsal ve Species Plantarum. Ani v českých a slovenských zahradách nejsou čemeřice žádnými novinkami. Již naše babičky se těšily z jejich květů v zimě a brzy zjara. Jediné, co se od těch dob změnilo, jsou odrůdy a barvy, kterých přibývá a jsou čím dál krásnější. Jsou to stálezelené trvalky, jejichž květy mají výjimečnou stavbu. Plátky, které vidíme na první pohled a jsou bílé nebo barevné, jsou vlastně velké kališní lístky, které obklopují korunku pravých okvětních plátků – korunních lístků, nejčastěji brčálově zelené, výjimečně i červené barvy, které získaly trubkovitý tvar a nesou nektar (nektária).
Čemeřice východní je jihoevropský druh, jehož přirozený areál sahá od Řecka přes Balkán až do severního Turecka a na Kavkaz, kde roste v polostinných lesích, křovinách a na humózních svazích bohatých na vápník. Poprvé ji popsal francouzský přírodovědec Jean‑Baptiste Lamarck (1744–1829) roku 1789 a zvolil pro ni jméno „východní“, aby ji jasně odlišil od čemeřice černé (H. niger), která je rovněž evropským druhem, ale její těžiště výskytu leží západněji – od Švýcarska přes Německo až po Slovinsko a Chorvatsko. Čemeřice východní je naproti tomu rostlinou Balkánu a Kavkazu, kde vytváří pestré populace s květy v odstínech krémové, růžové, vínové i skvrnité. Překvapivá, a pro naše zahrady mimořádně cenná, je její vysoká mrazuvzdornost: přestože pochází z oblastí s mírnějším klimatem, spolehlivě snáší teploty kolem –34 °C a pěstitelé v Kanadě uvádějí, že na chráněných stanovištích vydrží dokonce až –37 °C. I díky této odolnosti se stala základem dnešních zahradních hybridů, které známe pod souhrnným názvem Helleborus × hybridus.
Čemeřice východní je stálezelená trvalka s velkými, dlanitě dělenými listy s tuhými řapíky. Listy jsou tmavě zelené, kožovité a rozdělené do 3 až 5 jednotlivých listů většinou kopinatého až oválného tvaru s pilovitými okraji. Některé rostliny mají dvě srostlé trojice listů, takže vypadají jako šestilisté, ale čemeřice východní prakticky nezná sudý počet lístků. Bývají lesklé. Pokud jsou listy na konci zimy unavené a nevzhledné, můžete je před rašením stonků s poupaty ostříhat.
Tento druh je velice variabilní a stejně jako listy se rostlinu od rostliny různí i její květy. Mohou být jednoduché s 5 různě tvarovanými okvětními plátky nebo poloplné až plné – vše záleží na genetické výbavě a mutaci každého semínka. Pouze laboratorně množené rostliny si zachovávají identické znaky a ty se pak dělí do pojmenovaných odrůd. Barvy květů jsou studené světle i tmavě růžová, purpurová, vínově červená až černá a často květ zdobí pihy, flíčky či tečky v tmavší barvě. Méně časté jsou bílé květy a výjimečně se objevují odstíny světle zelené až nažloutlé. Střed květů je vyzdoben množstvím krémových tyčinek a žlutozelenou korunkou. Vykvétají v prvních bezmrazých dnech druhé poloviny zimy. Kvetení trvá velmi dlouho, někdy až 3 měsíce, protože po opadání tyčinek je květ stále dlouho pěkný, a i když se sytost barvy vytrácí, okvětní plátky se nijak nekazí. Pokud nestojíte o semena, jakmile květy ztratí barvu, doporučujeme odstříhat stonky s květy až u země, abyste podpořili rašení nových listů.
Čemeřice východní je velice odolná. Má ráda velmi živnou, středně těžkou půdu zásadité až neutrální reakce (žádnou rašelinu) a umístění takové, aby alespoň na část dne měla přímé slunce, jež pomůže kvetení a zjasní barvu květů. Hezká bude někde u vchodu do domu nebo poblíž oken, abyste ji měli na dohled co nejvíce, dokud ještě venkovní počasí není ideální pro častější návštěvy zahrádky. Svými květy dokáže rozveselit mnoho ponurých dnů konce zimy. Zvládá těžké zimy Rostliny se pomalu rozrůstají do bohatých trsů, ale nejsou plevelné, přestože semena zralých rostlin mohou být velmi vitální. Čemeřice je jedovatá a mrazuvzdorná do cca -34 °C.
Poslední revize 19-02-2024
