Helleborus argutifolius čemeřice korsická
Helleborus
Rod Helleborus – čemeřice – zahrnuje zhruba dvacet druhů vytrvalých rostlin rozšířených především v Evropě a západní Asii, zejména v horských a podhorských oblastech Balkánu, Alp a Apenin. Přímé fosilní doklady chybějí, ale genetické vazby a rozšíření naznačují velmi starý původ, pravděpodobně sahající hluboko do třetihor. Čemeřice byly známé už antickým lékařům, což potvrzují texty Hippokrata i Plinia staršího, kteří je používali jako drastické léčivo. To dosvědčí i původ jména z řečtiny: nejčastěji se vykládá jako spojení slov helein (zabít) a bora (smrtící jídlo). Odkazuje na prudce jedovaté účinky čemeřic, které byly v antice ceněny jako silné očistné léky, ale při neodborném použití mohly být stejně snadno smrtelné. Rod získal své dnešní jméno a místo v botanice v polovině 18. století zásluhou Carla Linného (1707–1778), který jej roku 1753 popsal ve Species Plantarum. Ani v českých a slovenských zahradách nejsou čemeřice žádnými novinkami. Již naše babičky se těšily z jejich květů v zimě a brzy zjara. Jediné, co se od těch dob změnilo, jsou odrůdy a barvy, kterých přibývá a jsou čím dál krásnější. Jsou to stálezelené trvalky, jejichž květy mají výjimečnou stavbu. Plátky, které vidíme na první pohled a jsou bílé nebo barevné, jsou vlastně velké kališní lístky, které obklopují korunku pravých okvětních plátků – korunních lístků, nejčastěji brčálově zelené, výjimečně i červené barvy, které získaly trubkovitý tvar a nesou nektar (nektária).
Čemeřice korsická je trochu jiný kafe ve srovnání s ostatními hybridy. Je pravda, že její květy jsou klasicky žlutozelené jako většina základních druhů, ale co ji vyvyšuje nad ostatní, je překvapivě výška - patří k nejvzrůstnějším a ve své domovině (Korsika, Sardinie) dokáže vyrůst až 1,5m, kdežto u nás se drží tak do výšky kolen. Druhou zajímavostí jsou velice efektní listy. Jsou neopadavé, mají sivě zelenou barvu a výrazné zoubkování při okrajích. Pokud je tužší zima, listy odumírají, ale stonky s květy vydrží mráz krátkodobě něco málo pod -20°C. Květy jsou jasně žlutozelené a většinou jich bývá hodně.
Listy této čemeřice více než jiné druhy nesnáší zimní slunce, které je snadno spálí, pěstujte ji proto v zimnímu stínu a určitě zamulčovanou, aby neztrácela vlhkost a v případě silnějších ji mulč ochráním před promrznutím kořenů. Mateční rostlina je krátkověká a po přibližně 4 letech odumírá a nechává kolem sebe mladá sazenice. Čemeřice mají rády polostín nebo rozptýlené slunce, těžkou, přednostně zásaditou či neutrální zem, která nebude vysychat. Je dobré je občas přihnojit, aby bohatě kvetly a měly více síly na udržení pěkných listů po celou zimu. Umístěte je někam ke vchodu do domu nebo poblíž oken, abyste je měli na dohled co nejvíce, dokud ještě venkovní počasí není ideální pro častější návštěvy zahrádky. Svými květy dokáží rozveselit mnoho ponurých dnů konce zimy. Mrazuvzdorná do cca -23°C.
Poslední revize 04-01-2012
