Hebe topiaria hebe
Hebe
Názvosloví mnoha nepůvodních druhů rostlin, které bohužel nebyly výjimečně zajímavé pro pěstování v zámeckých sklenících či na jiných sídlech zámožnějších obdivovatelů cizokrajné flóry, zůstává komplikované nejenom v češtině ale i v mnoha dalších jazycích, pokud se nenašel někdo, kdo by se těmito druhy botanicky zabýval a následně je pojmenoval. Podobný osud u nás potkal novozélandské hebe. Dnes již na internetu narazíte na jeho české pojmenování rozrazilec, které bylo odvozeno od anglického názvu veronica shodného pro hebe i rozrazil, ale popravdě výraz hebe mi přijde daleko lepší - snadno se vyslovuje a je jednoznačný. Horší je to s názvy druhů.
Hebe topiaria se poměrně často zaměňuje s tučnolistým hebe pinguifolia Sutherlandii. Tento druh je nižší a nese o trochu menší listy. Jsou neopadavé, sivě zelené, oválně elipčité. V červnu na koncích větviček vykvétají bambulky droboučkých, bílých kvítků. Jedná se o nízký, polštářovitě se rozrůstající druh, jež není nutné stříhat, ale lze jej mírně tvarovat – nejraději zjara po mrazech. Pokud byste nechtěli přijít o květy, zastřihněte jej po odkvětu v červenci.
Hebe se pěstují na slunci či v polostínu ve výborně odvodněné, raději nepříliš humózní zemi, která by neměla vysychat – kůrový či jiný mulč je nutný během celého roku. Půdní reakce může být od mírně kyselé přes neutrální až do lehce alkalické. Hebe pochází z Nového Zélandu, tedy ze země s vysokou vzdušnou vlhkostí a mírnými zimami. Pro naše podmínky vybíráme pouze ty nejmrazuvzdornější, což jsou většinou druhy a odrůdy s malými listy a zakrslým vzrůstem. Zvládá teploty do cca -24°C. Během chladnějších zim jej můžete ochránit bílou netkanou textilií nebo chvojím. Před mrazy dobře zalijte.
Poslední revize 11-03-2013; 15-12-2019
