Fagus sylvatica 'PURPUREA NANA' zakrslý buk
Fagus
Buky jsou spolehlivé a otužilé stromy typické pro naše podnebí. Celý rod Fagus zahrnuje zhruba deset druhů opadavých stromů rozšířených v mírném pásmu severní polokoule, především v Evropě, východní Asii a Severní Americe. Fosilní nálezy dokládají, že buky patřily k významným složkám lesů už v třetihorách, kdy panovalo teplejší a vlhčí klima. Botanicky byl rod popsán Carlem Linnéem v roce 1753 a od té doby se stal jedním ze základních pilířů evropské dendrologie. Buky byly po staletí ceněny nejen pro své dřevo, ale i pro schopnost vytvářet stabilní, dlouhověké porosty, které formovaly krajinu i lidskou kulturu.
Buk lesní po staletí formoval tvář české krajiny stejně samozřejmě jako lidské osídlení; přirozené bučiny patřily k nejrozšířenějším lesním společenstvům a dodnes je najdeme v chráněných oblastech s téměř katedrálním dojmem. Například park u zámku Hluboká nad Vltavou, kde rozsáhlé výsadby a anglické komponování krajiny v 19. století vytvořily monumentální skupiny solitérních buků. Naproti tomu pralesní jádro Boubínského pralesa, vyhlášené jako rezervace už v roce 1858, tvoří jedinci odhadovaného věku 300–400 let. Rozlohou největší ve středních Čechách jsou Voděradské bučiny; byly vyhlášeny v roce 1955 jako přírodní rezervace o rozloze cca 650 ha a slouží jako vědecko‑výzkumný a naučný objekt s bohatou faunou. Buk byl tradičně stromem stínu, klidu a trvání: v jeho podrostu se pásl dobytek, sbíraly se bukvice a dřevo sloužilo k řemeslným účelům. V lidových pověstech je buk spojován s moudrostí a pamětí; taková vyprávění podtrhují jeho roli jako symbolu stability krajiny.
Tento zakrslý buk je jednou z nich a konečně si můžete i vy užít červenolistou odrůdu stromu, jež ve své lesní podobě přesahuje úctyhodných 20m. Třebaže máte malou zahrádku, odrůdy Purpurea Nana se vůbec bát nemusíte - ta vám přes hlavu moc nepřeroste. Zatím nejvyšší záznam o své výšce pochází z Arboreta Trompenburg v Rotterdamu, kde za 40 let dorostla do necelých 3m. To tedy žádný Goliáš není.
Listy jsou temně vínové až červenočerné, vyrůstají v hustých svazcích podél větviček, které jsou rovněž červenočerné. Díky velmi pomalému a hustému růstu se využívá pro bonsaje. Již malý stromeček je velmi pěkně olistěný a bude dobře vypadat například jako nápadně zbarvený klenot mezi zakrslými jehličnany, kde jej lze po několika letech tvarovat střihem. Vynikne i jako samostatně stojící solitér a vždycky uděláte dobře, když za ním nebo poblíž budou rostliny zbarvené světle nebo sytě zelenou barvou. Teprve kontrast barev dodá rostlinám ten správný punc. Stříhání není nutné a pokud budete tvarovat, je dobré to provést ještě před vystoupáním mízy – ke konci zimy.
Buk lesní je velmi nenáročný. Nejlépe roste na hluboké, živné a propustné půdě na slunci až v polostínu; nesnáší dlouhodobé zamokření. Po výsadbě zalévejte pravidelně, první 3–5 let zajistěte mulč a ochranu kořenového balu; poté je buk relativně odolný i v sušších obdobích. Nově vysazované stromy je vhodné ukotvit na 3–5 let pevnou zavětrovací trojnožkou a udržovat okolí bez plevele a husté trávy. Buk je citlivý na posypovou sůl, proto se nehodí do bezprostřední blízkosti často solených komunikací. Kořenový systém bývá hluboký a silný; není extrémně invazivní, ale při nedostatku prostoru se některé kořeny mohou rozrůst a zvedat povrch, což může ohrozit dlažbu nebo mělké základy. Řez provádějte střídmě: odstraňujte suché a poškozené větve v době vegetačního klidu a vyhýbejte se silným letním řezům, které zanechávají velké rány. Mrazuvzdorný do cca −34 °C.
Poslední revize 23-12-2007.
