Echinacea SUPREME™ 'CANTALOUPE' třapatkovka, hybridní třapatka
Symbivit Tric (arbuskulární)
Symbivit (arbuskulární)Echinacea
Rod Echinacea, třapatkovka, zahrnuje devět uznávaných druhů vytrvalých rostlin prérií a otevřených stanovišť Severní Ameriky, kde se jejich předkové vyvíjeli po miliony let. Fosilní pyl příbuzných hvězdnicovitých rostlin se našel v usazeninách starých desítky milionů let, což ukazuje, že linie, z níž se třapatkovky vyvinuly, byla na americkém kontinentu doma dávno před příchodem člověka. Jméno rodu pochází z řeckého echinos – ježek, a odkazuje na pichlavý kužel květního úboru, který je pro všechny druhy typický. Botanicky rod popsal německý botanik Konrad Mönch (1744–1805) na základě herbářového materiálu, který do Evropy doputoval díky misionářům a přírodovědcům z amerických výprav koncem 18. století. Už tehdy si botanici všimli, že jednotlivé druhy se liší nejen barvou květů, ale i tvarem jazykovitých kvítků, výškou a ekologickými nároky, což později vedlo k taxonomickým debatám o hranicích mezi E. pallida, E. angustifolia a E. purpurea. Rod se stal známým nejen díky své kráse, ale i díky tradičnímu využití původními obyvateli Ameriky, kteří třapatkovku používali při bolestech, zánětech, po hadím uštknutí i proti vzteklině. Do Evropy se dostala na přelomu 18. a 19. století, ale dlouho zůstávala spíše botanickou kuriozitou než zahradní hvězdou.
Echinacea purpurea, třapatkovka nachová, je nejrozšířenější druh rodu, původem z vlhčích prérií a světlých lesních okrajů od Oklahomy po Tennessee, kde roste v hlubších, živinami bohatých půdách. Popis druhu pochází z Linného éry, ale skutečný zájem o něj vzrostl až ve chvíli, kdy se stal součástí tradiční medicíny severoamerických kmenů, zejména Siouxů a Komanchů, kteří jej používali jako univerzální léčivku. Do evropských zahrad pronikl jako exotická trvalka s neobvyklým tvarem květu, ale jeho moderní sláva začala až v 90. letech 20. století, kdy se botanici v Chicagu pustili do křížení E. purpurea s jasně žlutou E. paradoxa. Roku 1995 vznikla první oranžová odrůda Art’s Pride, která odstartovala éru hybridních třapatkovek v odstínech od meruňkové po malinovou. Hybridy se rychle rozšířily díky své robustnosti, dlouhému kvetení a schopnosti přinést do zahrad barvy, které dříve u třapatkovek neexistovaly. Z původně léčivé prérijní rostliny se tak stala jedna z nejdůležitějších trvalek současného zahradního designu, která spojuje kulturní historii, botanickou zajímavost i moderní šlechtitelské nadšení.
Už samotné jméno SUPREME™ Cantaloupe napoví, o jakou barvu třapatky jde - oranžová jako zralý a šťavnatý cukrový meloun. Dokonale symetricky poskládané polokulaté hlavičky plných květů vypadají v této pastelové oranžové až ušlechtile a nádherně sladce voní po medu a ovoci. Stonky jsou pevné, mají cca 60-70 cm na výšku a nabídnou i postranní výhony s novými poupaty, jakmile první vlna odkvete. Kvetení začíná v půlce července a pokračuje až do posledních slunečných a teplých dnů října. Odkvetlé květy odstraňujte odstřižením u nejbližšího listu. Patent č. PP24897 byl vydán roku 2014.
Listy jsou sytě zelené, mírně drsné, kopinaté a mohou trpět na čerň a padlí, pokud je rostlina v mokré či příliš kamenité, udusané půdě, ale většinou je rostlina naprosto bezproblémová. Pozor si dejte brzy na jaře na slimáky, aby vám nezdevastovali nové rašení – rostlina raší později než ostatní trvalky, kdy už jsou i tito nevítaní plži v ničivé síle.
Poslední revize 08-09-2019
Třapatkovky jsou nenáročné trvalky, které nejlépe prospívají na plném slunci v propustné, živné půdě bez dlouhodobého podmáčení. Nesnášejí kyselé půdy, zatímco neutrální až mírně zásadité jim vyhovují. Pravidelné odstraňování odkvetlých květů prodlouží kvetení, ale není nezbytné, protože většina moderních hybridů kvete spolehlivě i bez deadheadingu. Hnojení stačí střídmé – tekuté hnojivo jednou za 2–3 týdny během sezóny. Protože pocházejí z amerických prérií, kde v létě prší častěji než ve středoevropských suchých obdobích, hybridní kultivary ocení zálivku navíc v dlouhém suchu; jinak mohou omezit nasazování květů. Stonky jsou pevné a dobře odolávají větru i prudkým letním bouřkám. Zjara je nutné hlídat slimáky, kteří dokážou poškodit nové rašení; pomáhají bariéry, mechanická ochrana i klasické pivní pasti. Rostliny jsou dlouhověké, dobře přezimují a nevyžadují žádný zimní kryt. Mrazuvzdornost běžných kultivarů sahá minimálně do –29 °C.
