Echinacea 'LEILANI' třapatkovka, hybridní třapatka
Symbivit Tric (arbuskulární)
Symbivit (arbuskulární)Echinacea
Echinacea, česky třapatkovka, je vytrvalá rostlina prérií Severní Ameriky, kde prospívá už tisíce let. Fosilní pyl příbuzných hvězdnicovitých rostlin se našel v usazeninách starých miliony let, takže její předchůdkyně rostly na tomto kontinentu dávno před příchodem člověka. Původní obyvatelé Ameriky (Siouxové, Komanchové a další) znali její léčivé účinky a využívali ji při bolestech, zánětech, po hadím uštknutí i proti vzteklině. Jméno rodu pochází z řeckého echinos – ježek, a odkazuje na pichlavý, kuželovitý střed květního úboru. Dnes známe zhruba devět druhů, mezi nimi nejčastěji pěstovanou E. purpurea, dále E. paradoxa, E. pallida či E. angustifolia. Botanicky je popsal německý botanik Konrad Mönch (aka Conrad Moench: 1744–1805) na základě herbářového materiálu, který do Evropy doputoval díky misionářům a přírodovědcům z amerických výprav. Do Evropy se třapatkovka dostala na přelomu 18. a 19. století, ale barevnou explozi zažila až roku 1995, kdy v Botanické zahradě v Chicagu zkřížili E. purpurea a E. paradoxa. Výsledkem byla první oranžová odrůda Art’s Pride, která odstartovala éru pestrých kultivarů v paletě od jemných pastelů po syté teplé tóny.
Leilani je havajské jméno, které znamená ‚královské dítě nebes‘. Stejně se jmenuje i jedna odrůda třapatky od americké šlechtitelky Harini Korlipara ze školky Terra Nova Nurseries v Oregonu, USA. Třapatka Leilani je kříženec e. paradoxa a e. purpurea Ruby Giant a nese jako slunce zářivě žluté, velké a voňavé květy na velmi dlouhé období – od července až do října. Jednotlivé květy mají životnost až neuvěřitelných 14 dnů, než začnou vadnout. Jejich střed zdobí žlutozelené, vypouklé disky, jež skýtají množství nektaru pro čmeláky, včely a motýly. Nabízí vysoké stonky o výšce 80-100 cm, takže je vhodná i k řezu. Listy jsou středně zelené, široce kopinaté. Patenty: USA - PP23526 (2013) a EU - 38271 (2014).
Po odkvětu stačí květ odstřihnout k druhému až třetímu paždí s listem a stonek zachovat, protože podél něj vyrůstají z paždí další poupata, která neúnavně pokračují v kvetení až do konce prázdnin. Po odstranění květů z celé vlny kvetení je dobré rostlinu vždy mírně pohnojit, ať má dost síly vytvořit pěkné a velké květy v další kvetoucí fázi. Listy jsou sytě zelené, mírně drsné, kopinaté a mohou trpět na čerň a padlí, pokud je rostlina v mokré či příliš kamenité, udusané půdě, ale většinou je naprosto bezproblémová. Pozor si dejte brzy na jaře na slimáky, aby vám nezdevastovali nové rašení – rostlina raší později než ostatní trvalky, kdy už jsou i tito nevítaní plži v ničivé síle.
Poslední revize 15-11-2020
Třapatkovky jsou krásné a nenáročné trvalky, které kvetou od první poloviny léta až do podzimu. Středové tyčinky schovávají nektar tolik vyhledávaný motýly a čmeláky. Otrhávání odkvetlých květů spolu s občasným hnojením tekutými hnojivy prodlouží kvetení. Stonky jsou velice pevné a odolávají nárazovým dešťům i větru. Porostou téměř v jakékoli nepodmáčené zemi na plném slunci, pouze nesnáší příliš kyselou půdu. I když pochází z prérií, máme vyzkoušeno, že zejména křížené druhy nemají rády dlouhodobé sucho a ocení zálivku navíc v nejsušších obdobích roku. Pozor zjara na nájezdy slimáků, kteří dokážou sežrat mnoho z nového rašení. Nabídněte jim pivní domečky – skvělý a účinný trik, jak jim nabídnout skon v alkoholovém opojení a zároveň ochránit své kytičky. Mrazuvzdorná do min. -29 °C, možná ještě o něco více a nevyžaduje zimní kryt.
