.jpg)
Delosperma 'SUNDELLA RED' kosmatec
Symbivit Tric (arbuskulární)
Symbivit (arbuskulární)Delosperma
Delosperma, kosmatec, je rod nízkých, vytrvalých sukulentních rostlin z čeledi kosmatcovitých (Aizoaceae), pocházející převážně z horských a suchých oblastí jižní a východní Afriky, od Lesotha a Jihoafrické republiky až po Etiopii, Eritreu, Tanzanii a Keňu, s výskytem také na Madagaskaru, Réunionu a dokonce v Jemenu. Rod byl formálně vymezen na počátku 20. století britským botanikem Nicholasem Edwardem Brownem (1849–1934), který jej oddělil od široce pojímaného Mesembryanthemum na základě jedinečné stavby tobolky. Právě ta dala kosmatcům jejich jméno: delos znamená zřetelný a sperma semeno, což odkazuje na to, že semena nejsou krytá membránou a po navlhnutí se v tobolce obnaží. Listy jsou masité, dužnaté a často pokryté drobnými, světlo odrážejícími buňkami, které rostlinám dodávají charakteristický třpyt. Většina druhů roste přísně při zemi a vytváří husté, nízké koberce, které se v době květu promění v záplavu sedmikráskovitých květů otevírajících se jen za plného slunce. Tato kombinace extrémní odolnosti, úsporné stavby a nečekané barevnosti vysvětluje, proč kosmatce patří k nejoblíbenějším trvalkám na suchých, výhřevných stanovištích, kde jiné rostliny často selhávají.
Různorodost druhů kosmatců už dlouho láká ke šlechtění za účelem získání moderních mrazuvzdorných kříženců. Základ tvoří několik druhů pocházejících z vysokohorských oblastí jižní Afriky, kde rostliny čelí prudkému slunci, extrémním teplotním výkyvům a kamenité, rychle vysychající půdě. Nejčastěji se využívá D. cooperi, která přináší zářivě purpurové květy a schopnost rychle tvořit husté koberce. Další stavební kámen představuje D. nubigenum, původem z Lesotha a vysokých plošin Jihoafrické republiky, ceněná pro mimořádnou mrazuvzdornost a nízký, kompaktní růst. Do křížení se zapojuje i D. sutherlandii, které přidává větší květy a výrazné papilózní listy, a také D. basuticum, známá svou schopností přežít dlouhé období sucha. Důležitou roli hraje také D. congestum, druh z horských oblastí Lesotha, který přispívá extrémně hustým, nízkým habitem, vysokou odolností vůči zimní vlhkosti a schopností vytvářet pevné, dlouhověké trsy – vlastnosti, které stabilizují růst a zvyšují spolehlivost kříženců v mírném klimatu. Každý z těchto druhů přináší jinou vlastnost – barvu, tvar květu, odolnost, hustotu růstu – a jejich kombinace vytváří moderní kultivary, které dokážou prosperovat i v mírném klimatu. Zajímavé je, že mnohé z těchto druhů byly původně sbírány botaniky během expedic do nepřístupných horských oblastí, kde rostliny přežívají v puklinách skal. Právě díky chytré kombinaci nejvhodnějších rodičů dnes máme křížence, které nejenže nesou okázalé květy typické pro choulostivé druhy, ale zároveň v mírném klimatu spolehlivě zvládají zimní mrazy mezi –24 až –30 °C (podle druhu), pokud nejsou vystaveny dlouhodobému přemokření.
Kosmatec Sundella Red nese neobvykle sytou, téměř rubínovou barvou květů, jež na plném slunci působí jako rozžhavené sklíčko. Rostlina tvoří nízké, pevné polštáře s hustými, dužnatými listy, které jsou o něco širší než u běžných botanických druhů a vytvářejí kompaktní základnu pro množství květů. Habitus je vyrovnaný, bez tendence k rozpadání, což naznačuje podíl druhů s přirozeně hustým růstem, jako je D. congestum. Květy jsou o průměru 2,5-3 cm, s úzkými, vysoce lesklými lístky, které se otevírají jen za plného slunce a vytvářejí výrazný barevný efekt i na menší ploše. Kvetení začíná koncem května a je nejbohatší přibližně do poloviny července. Rostlina i poté pokračuje sporadickým nakvétáním jednotlivých kvítků až do září.
Kosmatce se pěstují především na skalkách a v podobně laděných výsadbách – mezi kameny, v okrasném štěrku nebo ve spárách suchých zídek – a dobře se kombinují s trvalkami stejných nároků, ale s odlišnou dobou kvetení, aby prodloužily atraktivitu celé kompozice. Velmi pěkně působí mezi netřesky a levísiemi, použít lze i nízké a kompaktní suchomilné trávy, například kostřavy. Odlišnou paletu barev listů nabídnou rozchodníky a jiný typ květu zase půdopokryvné hvozdíky. Máte‑li rádi bylinky, hodí se ty nejnižší, jako tymián, mateřídouška nebo saturejka.
Poslední revize 15-08-2026
Mrazuvzdorné kosmatce potřebují především plné slunce a dokonale propustnou půdu, ideálně štěrkovitou nebo písčitou, kde voda rychle odtéká. V těžších půdách je nutná drenáž, jinak rostliny v zimě trpí přemokřením, které je pro ně nebezpečnější než samotný mráz. Zalévat je vhodné jen při dlouhém suchu, jinak si vystačí s přirozenými srážkami. Hnojení není nutné, ale lehká dávka nízodusíkatého hnojiva na jaře podpoří bohatší růst. Stříhání nevyžadují, stačí po zimě odstranit zaschlé části, aby se rostlina rychleji obnovila. Avšak u starších rostlin v méně kvalitních půdách se nám osvědčilo radikálně zjara zakrátit prořídlé plazivé výhony a rostlina výrazně zhoustla. V nádobách je pěstování možné jen tehdy, pokud je zajištěna extrémně rychlá drenáž a nádoba nepřemrzá, jinak jsou rostliny krátkověké. Vítr jim nevadí, naopak pomáhá udržet povrch suchý. Nejsou jedovaté ani jinak nebezpečné. Mrazuvzdornost se u hybridů liší podle podílu jednotlivých rodičů, ale při dodržení správných podmínek vydrží přinejmenším -24 °C, pokud nejsou vystaveny dlouhodobému přemokření.
