Delosperma 'ICE CREAM'™ series kosmatec

Delosperma

Delosperma, kosmatec, je rod nízkých, vytrvalých sukulentních rostlin z čeledi kosmatcovitých (Aizoaceae), pocházející převážně z horských a suchých oblastí jižní a východní Afriky, od Lesotha a Jihoafrické republiky až po Etiopii, Eritreu, Tanzanii a Keňu, s výskytem také na Madagaskaru, Réunionu a dokonce v Jemenu. Rod byl formálně vymezen na počátku 20. století britským botanikem Nicholasem Edwardem Brownem (1849–1934), který jej oddělil od široce pojímaného Mesembryanthemum na základě jedinečné stavby tobolky. Právě ta dala kosmatcům jejich jméno: delos znamená zřetelný a sperma semeno, což odkazuje na to, že semena nejsou krytá membránou a po navlhnutí se v tobolce obnaží. Listy jsou masité, dužnaté a často pokryté drobnými, světlo odrážejícími buňkami, které rostlinám dodávají charakteristický třpyt. Většina druhů roste přísně při zemi a vytváří husté, nízké koberce, které se v době květu promění v záplavu sedmikráskovitých květů otevírajících se jen za plného slunce. Tato kombinace extrémní odolnosti, úsporné stavby a nečekané barevnosti vysvětluje, proč kosmatce patří k nejoblíbenějším trvalkám na suchých, výhřevných stanovištích, kde jiné rostliny často selhávají.

Různorodost druhů kosmatců už dlouho láká ke šlechtění za účelem získání moderních mrazuvzdorných kříženců. Základ tvoří několik druhů pocházejících z vysokohorských oblastí jižní Afriky, kde rostliny čelí prudkému slunci, extrémním teplotním výkyvům a kamenité, rychle vysychající půdě. Nejčastěji se využívá D. cooperi, která přináší zářivě purpurové květy a schopnost rychle tvořit husté koberce. Další stavební kámen představuje D. nubigenum, původem z Lesotha a vysokých plošin Jihoafrické republiky, ceněná pro mimořádnou mrazuvzdornost a nízký, kompaktní růst. Do křížení se zapojuje i D. sutherlandii, které přidává větší květy a výrazné papilózní listy, a také D. basuticum, známá svou schopností přežít dlouhé období sucha. Důležitou roli hraje také D. congestum, druh z horských oblastí Lesotha, který přispívá extrémně hustým, nízkým habitem, vysokou odolností vůči zimní vlhkosti a schopností vytvářet pevné, dlouhověké trsy – vlastnosti, které stabilizují růst a zvyšují spolehlivost kříženců v mírném klimatu. Každý z těchto druhů přináší jinou vlastnost – barvu, tvar květu, odolnost, hustotu růstu – a jejich kombinace vytváří moderní kultivary, které dokážou prosperovat i v mírném klimatu. Zajímavé je, že mnohé z těchto druhů byly původně sbírány botaniky během expedic do nepřístupných horských oblastí, kde rostliny přežívají v puklinách skal. Právě díky chytré kombinaci nejvhodnějších rodičů dnes máme křížence, které nejenže nesou okázalé květy typické pro choulostivé druhy, ale zároveň v mírném klimatu spolehlivě zvládají zimní mrazy mezi –24 až –30 °C (podle druhu), pokud nejsou vystaveny dlouhodobému přemokření.