Cornus 'KN30-8' 'VENUS®' hybridní japonská svída
Symbivit Tric (arbuskulární)
Symbivit (arbuskulární)Cornus
Cornus je rod, který botanici řadí mezi skutečné aristokraty dřevin. Zahrnuje přibližně 50–60 druhů stromů a keřů rozšířených převážně v mírném pásmu severní polokoule, s těžištěm výskytu ve východní Asii a Severní Americe. Fosilní nálezy dokládají jeho existenci už v třetihorách a první vědecký popis rodu publikoval Carl Linnaeus (1707–1778) v roce 1753 ve svém díle Species Plantarum. Člověka provázejí už po staletí nejen jako okrasné dřeviny, ale i jako zdroj tvrdého dřeva, léčivých látek a symbolických významů v lidové kultuře, kde často představují pevnost, řád a dlouhověkost. V češtině se pro rod Cornus používají dvě jména – dřín a svída – což není náhoda, ale výsledek historického vývoje botanického názvosloví. Původně se celé skupině říkalo dřín podle nejznámějšího evropského druhu Cornus mas, jehož tvrdé dřevo dalo jménu slovanský základ. S rozšířením asijských a severoamerických druhů v 19. století však botanici začali rozlišovat plodící dříny a převážně okrasné svídy, které se liší stavbou květů, plodů i růstem.
Svída japonská (Cornus kousa) pochází z východní Asie – přirozeně roste v Japonsku, Koreji a v částech Číny. Vědecky byla popsána v 19. století na základě materiálu z Asie, který zpracoval Henry Fletcher Hance (1827–1886) pod jménem Cornus kousa. Do sbírkových evropských a severoamerických zahrad a později i do školek se dostala v souvislosti s vlnou botanického sběru a výměny rostlinného materiálu na přelomu 19. a 20. století. Oceňována byla především pro výraznou sezónní proměnlivost – atraktivitu od jara do podzimu – a pro jedlé plody. Japonští a čínští botanici se věnovali studiu její variability ve volné přírodě a v minulosti popsali místní formy, z nichž byly vymezeny dva poddruhy: ssp. kousa a ssp. chinensis. Zatímco někteří autoři považovali ssp. chinensis za výraznější, volněji kvetoucí formu s většími květenstvími, v moderní taxonomii se dnes preferuje pouze druhové označení Cornus kousa bez dalšího rozlišení.
Venus® je krásné obchodní jméno pro krásnou rostlinu. Nechápu, jak mohl předtím botanik dát svému výpěstku tak bizardní až matematické pojmenování „KN30-8“. I když na druhou stranu – podíváme-li se na rovnici křížení, je opravdu velmi matematická: (cornus kousa „Chinensis“ x cornus nuttalli „Goldspot“ ) x cornus kousa „Rosea“. Výsledek je naštěstí velmi botanický. Jsou jím skvostně bílé, na dřín až neskutečně velké květy (fakticky se jedná o listeny, ale nebuďme malicherní), kde každý listen má 9cm na délku a 7m do šířky, takže jeden květ má napříč 15-18 cm. Velikost a počet květů se rok od roku může různit podle aktuálních klimatických podmínek, stupně znečištění ovzduší a množství živin v půdě během tvorby poupat. Kvete už jako olistěný keř/strom nejdříve ke konci května, ale častěji v červnu. Doba kvetení je 2-3 týdny, což je velmi dlouho.
Listy jsou tmavě zelené, podlouhle vejčité a přišpičatělé, nepravidelně zvlněné. Mají markantní žilkování. Nebývají uniformně stočené směrem dolů jako u ostatních dřínů. Na podzim se barví do oranžově načervenalé barvy.
Tento dřín roste o něco rychleji než rodičovské druhy a nabízí jak výšku tak i šířku. Jedná se o hustě zavětvený a olistěný keř, který není potřeba stříhat. Pouze za účelem vytvarování nebo udržení v menší velikosti, a to vždy co nejdříve po odkvětu, aby stihl vytvořit poupata na další rok.
Pokud chcete z Vašeho dřínu udělat chloubu zahrady, zasaďte jej víceméně solitérně, aby vynikla jeho stavba a aby i spodní větve měly prostor, kde se plně ukáže krása četných květů. Jeho olistění je během roku natolik husté a zároveň atraktivní, že si nemusíte lámat hlavu, co vysadit za něj. Jestliže jej plánujete začlenit do skupinky spolu s dalšími dřevinami, do bezprostřední blízkosti volte menší, kompaktnější druhy. Velmi hezky pod ním působí nízké a rozložité rododendrony a jehličnany, nebo některé stálezelené půdopokryvné dřeviny.
Tento kříženec pochází z dlouhodobého mezidruhového křížení druhů cornus kousa a cornus nuttallii. Dr. Elwin R.Orton z univerzity Rutgers ve státě New Jersey, USA, se zasadil o vznik nových hybridů, které kromě krásy vynikají velkou mrazuvzdorností a odolností vůči chorobám a škůdcům. Hlavním důvodem byla zřejmě rozsáhlá epidemie antraknózy v severní Americe, která v posledních desetiletích 20.století ničila jak divoce rostoucí kusy, tak exempláře v zahradách. Venus® byl poprvé získán jako semenáček v roce 1983 a o 20 let později patentován jako úspěšný hybrid pod číslem PP16309.
Poslední revize 11-10-2008; 07-06-2026
Svídy mají rády velmi kyselou, živnou, lehkou zem, která nebude vysychat. Neosvědčilo se sázet je do polostínu, kde by údajně měly být chráněny před vysycháním v horkém létě. Raději je řádně zamulčujte a v případě velkého sucha nezapomeňte zalít, ale rozhodně je vysazujte na plné slunce. Pokvetou bohatěji a budou hustší a zdravější. Pokud hnojíte, pak používejte výhradně hnojiva na tvorbu květů a zeleň listů. Nikoli na podporu rychlosti růstu. Stříhání se nedoporučuje, aby se nepoškodil přirozený tvar, ale je možné okamžitě po odkvětu. Plně mrazuvzdorné do cca -29 °C.
