Coreopsis verticillata 'GRANDIFLORA' krásnoočko přeslenité
Symbivit Tric (arbuskulární)
Symbivit (arbuskulární)Coreopsis
Rod Coreopsis, popsaný Carlem Linném v roce 1753, zahrnuje téměř čtyři desítky převážně severoamerických druhů, které se vyvinuly v otevřených prériích, na suchých svazích i ve vlhkých okrajích mokřadů, a právě tato ekologická rozkročenost vysvětluje jejich dnešní zahradní spolehlivost. Linné zvolil jméno odvozené z řeckého koris a opsis, tedy „pohled na ploštici“, protože suché nažky připomínají drobný hmyz, což je drobný doklad jeho pozorovatelského humoru. Taxonomie rodu nebyla vždy ustálená a v 18. a 19. století se objevovala synonyma jako Calliopsis či Acispermum, než ji sjednotily moderní revize, zejména práce Ernesta E. Sherffa (1882–1966). Coreopsis má v americké kultuře překvapivě silné postavení: Coreopsis tinctoria sloužila domorodým obyvatelům k barvení textilu a několik států USA si různé druhy zvolilo jako své oficiální květiny – Florida, Mississippi, Tennessee a Maryland.
Coreopsis verticillata, krásnoočko přeslenité, patří k těm houževnatějším. Pochází z Apalačských hor a přilehlých oblastí východních Spojených států, kde roste na suchých, kamenitých svazích, v řídkých lesích a na okrajích cest, tedy v prostředí, které se střídavě přehřívá, vysychá a znovu zvlhčuje. Druh popsal André Michaux (1746–1802), francouzský botanik, který během svých amerických expedic na konci 18. století shromáždil obrovské množství rostlinného materiálu a kterého právě druhy s jemným, vláknitým olistěním fascinovaly svou schopností přežít tam, kde by to člověk nečekal a kde by to jiná krásnoočka vzdala. Díky této odolnosti se tento druh brzy dostal do zahrad a dodnes se drží na předních příčkách hitparády tzv. blbuvzdorných trvalek.
Grandiflora je odrůdové jméno pro krásnoočko přeslenité, pozor na záměnu s krásnoočkem velkokvětým coreopsis grandiflora, což je samostatný druh. Velmi se podobá odrůdě Zagreb, ale je výrazně vyšší - kolem 50 cm. Nese jednoduché, svítivě žluté květy ve tvaru sedmikrásky o osmi přišpičatělých plátcích a kvete od poloviny června až do posledních teplých dnů podzimu. Otrháváním zavadlých květů pomůžete k bohatšímu kvetení a hezčímu trsu, ale není to nezbytné. Kvete nesmírně bohatě a spolehlivě každý rokem.
Listy jsou velmi jemné a samy o sobě okouzlující ještě než rostlina vykvete. Pokud to nebudete považovat za degradující, přirovnal bych je k listům kopru (bez té vůně přirozeně). Nespornou výhodou tohoto druhu oproti jiným (nejčastěji letničkovým) druhům je fakt, že nerozsévá kolem sebe milióny semínek, takže se neplevelí všude kolem, ale rozrůstá se pouze houstnutím trsu, což je pomalé a krásné. Roste do hustého a kompaktního trsu.
Poslední revize 27-12-2018.
Krásnoočko přeslenité patří k nejspolehlivějším druhům celého rodu, protože je výrazně tolerantnější k těžším půdám než většina ostatních krásnooček. Vyžaduje plné slunce nebo lehký polostín na část dne, teprve tehdy si udržuje hustotu trsu i dlouhodobé kvetení. Nejlépe prospívá v lehké, písčitohlinité půdě, která je dobře propustná. Trvale mokré nebo těžké jíly nesnáší, protože jeho jemné, vláknité kořeny jsou přizpůsobené rychlému proschnutí a v zimě v takových podmínkách snadno vyhnívají. Zalévání nevyžaduje, kromě prvních jednoho až dvou měsíců po výsadbě. Hnojení není nutné, spíše naopak, protože příliš výživná půda vede k bujnějšímu, ale méně stabilnímu růstu, který se v létě rozklesává. Průběžné odstraňování odkvetlých květů prodlouží kvetení a udrží trs čistý, ale není nezbytné pro přežití rostliny. Na konci sezóny se rostlina nestříhá, protože její jemné stonky chrání kořenový krček před zimní vlhkostí. Řez se provádí až na jaře po odeznění mrazů, a to nízko u země. Lze ji pěstovat i v nádobách s dobrou drenáží. Snáší větrná i exponovaná stanoviště a je mrazuvzdorná minimálně do -30 °C.
