Choisya 'Ap cg001' LITTLE BEE® choísie, mexický pomerančovník
Choisya
První zmínky o rodu Choisya se vážou k Mexiku a jihozápadu USA, odkud byly tyto stálezelené keře s aromatickými listy a květy připomínajícími pomerančovník přivezeny do Evropy v 19. století. Rodové jméno získaly na počest švýcarského botanika Jacquese Denise Choisyho (1799–1859), který se věnoval studiu rostlin z čeledi routovitých. V češtině zatím nemá uznané botanické jméno, ale používá se trefný překlad z angličtiny mexický pomerančovník. Nejznámějším druhem se stala choisya ternata, oblíbená pro své bohaté kvetení a citrusovou vůni, hojně pěstovaná zejména v Anglii a na jihu Evropy, kde mírné zimy umožňují její spolehlivé přezimování. Květ i listy obsahují silice s vysokým podílem linaloolu, limonenu a dalších terpenů, které jí dodávají charakteristickou citrusovou vůni podobnou pomerančovníku. Díky tomu se v Mexiku tradičně vysazovala poblíž obydlí jako voňavý keř a v moderní době se její extrakty uplatňují i v parfumerii jako jemná citrusově‑květinová nota.
S velkým nadšením a nutno přiznat, že i s jistým překvapením se ve střední Evropě začalo mluvit o hybridní choísii až na přelomu tisíciletí, přestože samotný kříženec vznikl už o deset let dříve. Spojil širokolistou, ale choulostivou choisya ternata s úzkolistou a neobyčejně houževnatou choisya dumosa var. arizonica, rostoucí v Arizoně a Texasu až do nadmořské výšky 1200 metrů. Výsledkem je kříženec, jenž dostal jméno choisya × dewitteana, a který v sobě kombinuje eleganci a vůni mexického druhu s odolností amerického partnera. Křížení provedl anglický šlechtitel Peter Moore a už v roce 1989 představil první odrůdu Aztec Pearl. Do našich zahrad se však dostala až o poznání později. Nejprve se šířila z britských školek do Západní Evropy a my jsme ji podrobili zátěžovému testu mrazuvzdornosti v chladnějších podmínkách střední Evropy po roce 2010. Překvapivě prošla bez jediné ztráty a stala se tak nečekaným průlomem, čímž otevřela cestu celé nové vlně odrůd s tímto ‚arizonským genem‘, který znamená jediné: spolehlivou mrazuvzdornost i pro střední Evropu.
LITTLE BEE® je zakrslá odrůda hybridního mexického pomerančovníku, kterou vyšlechtil a roku 2021 představil Alan Postill z anglické školky Hillier, mimochodem stejný člověk, který stvořil žlutolistou odrůdu Aztec Gold. Jedná se o pomalu rostoucí, kompaktní a bohatě kvetoucí keř. Nese neopadavé, kožovité, středně zelené, dlanitě tvarované listy rozdělené do 3-7 podlouhlých lístků, které při rozemnutí mají výrazné, kořeněné aroma, ale do vaření je nepoužívejte.
Od konce dubna do začátku června vykvétá množství pětičetných květů ve tvaru hvězdy. Mají žlutý střed a silně a sladce voní. Vůní i stavbou připomínají květy pomerančovníků, proto se rostlině v angličtině říká Mexický pomerančovník. Jméno odrůdy LITTLE BEE® v překladu znamená ‚Včelička‘, což odkazuje jednak na nízký růst a zároveň na vysokou atraktivitu pro včely, které se na keři pasou po celou dobu kvetení. Díky jemným listům a menší velikosti se keř snadno kombinuje do předních až středních partií keřových záhonů a vypadá pěkně vysazený i jako stálezelený lem kolem cestiček. Odrůda je ještě příliš mladá, aby bylo možné stanovit její konečnou výšku a šířku. Odhaduje se kolem jednoho metru. Je chráněná evropským patentem č. EU 64745 z roku 2023.
O silné odolnosti evropským zimám hybridních choísií zřejmě nevěděl ani samotný šlechtitel a přišli na to až holandští pěstitelé po několika nezvykle silných zimách po roce 2010, kdy běžné stálezelené rostliny typu bobkovišní a blýskavek, jež se pěstují i u nás, zaznamenaly silná poškození, tyto zůstaly naprosto netknuté mrazy až do -23°C. Sami jsme vyzkoušeli, že jsou skvěle odolné i zimnímu slunci, které jim nespálí listy a ty tak zůstávají krásné a svěže zelené po celý rok. Staré listy odpadávají až po více letech, takže keř je neustále pěkně hustý a neprůhledný, čehož se začalo využívat při výsadbě nadmíru atraktivně a nezvykle olistěných, nízkých, stálezelených živých plotů.
Choísie se nejlépe pěstuje stejným způsobem jako slunce milující rododendron. Má mělké kořeny a miluje kyselou, dobře odvodněnou, na živiny bohatou půdu. V těžkém jílu a vododržné zemi nepřežije. Vřele doporučujeme vysadit ji s použitím mykorrhizy, což zajistí dobré zakořenění a výživu zejména v prvních měsících po výsadbě, které bývají nejkritičtější. Jakmile po prvním roce dobře zakoření, nemusíte se o ni téměř starat. Protože kvete od poloviny jara, jakýkoli řez provádějte těsně po odkvětu.
Poslední revize 03-10-2023
