Chamaecyparis pisifera 'SUNGOLD' cypřišek hrachonosný
Symbivit Tric (arbuskulární)
Symbivit (arbuskulární)Chamaecyparis
Rod Chamaecyparis zahrnuje několik málo druhů jehličnanů pocházejících výhradně z východní Asie a západní části Severní Ameriky. Botanicky patří do čeledi cypřišovitých a vyznačuje se jemnou stavbou větví, šupinovitými listy a výraznou variabilitou tvarů i barev, která z něj učinila jeden z nejdůležitějších rodů okrasných jehličnanů vůbec. První vědecký popis rodu publikoval Stephan Ladislaus Endlicher (1804–1849) v první polovině 19. století, v době, kdy se Evropa začala intenzivně seznamovat s flórou Dálného východu. Fosilní nálezy naznačují, že předkové dnešních cypřišků byli rozšířeni mnohem šířeji než dnes, a rod tak představuje další z příkladů dřevin, které přežily výrazné klimatické změny v omezených refugích.
Cypřišek hrachonosný je původním druhem Japonska, kde roste především v horských oblastech ostrovů Honšú a Kjúšú v nadmořské výšce 400-1800 metrů. Své druhové přízvisko si vysloužil díky jako hráškům podobným drobným šišticím. Poprvé jej vědecky popsal Carl Peter Thunberg (1743–1828), jeden z nejvýznamnějších žáků Carla Linného, který se do Japonska dostal v době jeho téměř úplné izolace od světa. V domovině patří tento druh k tradičně využívaným dřevinám, jeho dřevo je ceněno pro lehkost, trvanlivost a jemnou strukturu a používá se při stavbě chrámů, svatyní i tradičních lázní. Rozemnuté větvičky krásně voní po pryskyřici. Strom je vnímán jako symbol klidu a vyrovnanosti a často se objevuje v okolí posvátných míst; ve střední Evropě pak i na hřbitovech a pietních místech. Na rozdíl od jiných cypřišků je druh pisifera mimořádně variabilní, což vedlo ke vzniku celé řady zahradních forem s odlišnou stavbou i barvou. Do Evropy se první živé rostliny dostaly nejprve do Anglie roku 1861 a první zmínka o jeho pěstování v Česku je už z roku 1865 u zámku v Hluboké nad Vltavou.
Sungold je nízký, široce rozložitý kultivar cypřišku hrachonosného s jemným, nitkovitým olistěním výrazně zlatožluté barvy. Jehlice jsou měkké, převislé a vytvářejí nepravidelný, polštářovitý až splývavý habitus, který působí lehce a uvolněně. Zbarvení je nejintenzivnější na plném slunci, kde má sytě zlatý až oranžově žlutý tón; v polostínu přechází do světle zelené. Růst je pomalý a v dospělosti obvykle dosahuje přibližně 0,6–1 m výšky, při výrazně větší šířce, která často výšku přesahuje.
Sungold patří do skupiny Filifera, která zahrnuje formy s převážně dospělým typem olistění, u nichž je však boční větvení výrazně omezeno. Hlavní větévky se proto prodlužují, jsou válcovité, provazcovité a často převislé. Typická forma Filifera vytváří nízký, široce rozložitý strom nebo keř s jemnými, splývavými větvemi pokrývajícími celý povrch koruny a v příznivých podmínkách může časem dorůst značných rozměrů. Zlatolisté formy této skupiny se vyznačují pomalejším růstem a obvykle zůstávají menší, zatímco trpasličí formy si zachovávají výrazně zakrslý vzrůst. Sungold je zahradnický výběr vyšlechtěný W. Goddardem ve školce Floravista Nursery v Kalifornii, uvedený v roce 1969, vybraný pro stabilní zlatožluté zbarvení a dobře použitelný, kompaktní habitus.
V zahradě se Sungold uplatní především jako půdopokryvný nebo nízký akcentní keř ve skalkách, na svazích, v nádobách i v moderních kompozicích s důrazem na strukturu a barvu. Výborně kontrastuje s tmavě zelenými jehličnany, stálezelenými listnáči i s kamennými prvky. Nejlépe prospívá na slunném stanovišti v propustné půdě; řez obvykle není nutný a slouží pouze k lehké korekci tvaru. Díky pomalému růstu a nízkému vzrůstu je dlouhodobě snadno udržitelný.
Pěstování cypřišku hrachonosného není složité, pokud jsou splněny základní nároky. Preferuje kyselou až neutrální, humózní a dobře propustnou půdu s dostatkem vláhy, zejména v prvních letech po výsadbě. Přestože přirozeně roste v náplavových půdách, kde je dostatek vody, nikdy tam nedochází k jejímu dlouhodobému zadržování a přebytečná voda volně odtéká dobře propustným podložím. Nesnáší vyschnutí kořenového balu. Nejlépe prospívá na slunném stanovišti, kde si udržuje syté zbarvení, snese však i lehký polostín. Otevřené, větrné polohy nejsou vhodné, protože mohou narušovat jemnou strukturu větví. Řez není nutný a provádí se pouze výjimečně. Mrazuvzdornost je výborná, bez problémů snáší teploty kolem −34 °C.
Poslední revize 19-08-2011; 26-02-2026
