Chamaecyparis pisifera 'SQUARROSA ALBOSPICA' cypřišek hrachonosný
Chamaecyparis
Rod Chamaecyparis zahrnuje několik málo druhů jehličnanů pocházejících výhradně z východní Asie a západní části Severní Ameriky. Botanicky patří do čeledi cypřišovitých a vyznačuje se jemnou stavbou větví, šupinovitými listy a výraznou variabilitou tvarů i barev, která z něj učinila jeden z nejdůležitějších rodů okrasných jehličnanů vůbec. První vědecký popis rodu publikoval Stephan Ladislaus Endlicher (1804–1849) v první polovině 19. století, v době, kdy se Evropa začala intenzivně seznamovat s flórou Dálného východu. Fosilní nálezy naznačují, že předkové dnešních cypřišků byli rozšířeni mnohem šířeji než dnes, a rod tak představuje další z příkladů dřevin, které přežily výrazné klimatické změny v omezených refugích.
Cypřišek hrachonosný je původním druhem Japonska, kde roste především v horských oblastech ostrovů Honšú a Kjúšú v nadmořské výšce 400-1800 metrů. Své druhové přízvisko si vysloužil díky jako hráškům podobným drobným šišticím. Poprvé jej vědecky popsal Carl Peter Thunberg (1743–1828), jeden z nejvýznamnějších žáků Carla Linného, který se do Japonska dostal v době jeho téměř úplné izolace od světa. V domovině patří tento druh k tradičně využívaným dřevinám, jeho dřevo je ceněno pro lehkost, trvanlivost a jemnou strukturu a používá se při stavbě chrámů, svatyní i tradičních lázní. Rozemnuté větvičky krásně voní po pryskyřici. Strom je vnímán jako symbol klidu a vyrovnanosti a často se objevuje v okolí posvátných míst; ve střední Evropě pak i na hřbitovech a pietních místech. Na rozdíl od jiných cypřišků je druh pisifera mimořádně variabilní, což vedlo ke vzniku celé řady zahradních forem s odlišnou stavbou i barvou. Do Evropy se první živé rostliny dostaly nejprve do Anglie roku 1861 a první zmínka o jeho pěstování v Česku je už z roku 1865 u zámku v Hluboké nad Vltavou.
Squarrosa Albospica je velmi výjimečná odrůda cypřišku hrachonosného, která se dnes pěstuje spíše zřídka, pravděpodobně proto, že byla v sortimentu postupně nahrazena výraznější a jednotnější odrůdou Mariesii. Přesto má Squarrosa Albospica svůj jedinečný půvab, který tkví v jemnějším kontrastu barev, měkčím výrazu a přirozenější, méně uniformní kresbě. Na první pohled působí měkce a lehce rozcuchaně, jako by ji někdo jemně načechral rukou. Keř má volnější, nepravidelný habitus, který se s věkem pomalu rozšiřuje do stran a vytváří měkkou, polokulovitou hmotu bez ostrých hran. Jehličí je nápadně jemné, měkké na dotek a vyrůstá v krátkých, hustých svazečcích, které dávají rostlině typický „chlupatý“ vzhled. Základní barva je svěže zelená, ale konce mladých výhonů jsou krémově bílé až stříbřité, takže keř působí světle a živě, zejména na jaře a začátkem léta. V dospělosti obvykle dorůstá přibližně jednoho metru na výšku i šířku a zachovává si uvolněný, přirozený výraz bez snahy o pravidelnou geometrii.
Odrůda patří do skupiny Squarrosa, která zahrnuje formy cypřišku hrachonosného s ještě výraznějším juvenilním typem olistění než u skupiny Plumosa. Jde o podobu, kterou mají běžné semenáčky jen krátce po vyklíčení, než se během několika let přemění v dospělý typ růstu. U squarros se však tento „mladý“ vzhled udrží trvale. Jehličí je delší, plošší a výrazně odstává od větví, často v širokých úhlech, což dává rostlinám měkký, rozvolněný a lehce nepravidelný charakter. Typická Squarrosa vytváří velmi husté, často hrbolaté keře nebo menší stromy se stříbřitě ojíněným nádechem a v příznivých podmínkách může dorůst i velikosti běžného druhu. Squarrosa Albospica vznikla pravděpodobně v Japonsku v 19. století jako barevná selekce této skupiny a do Evropy se dostala spolu s dalšími atraktivními formami v době, kdy se japonské cypřišky staly vyhledávanými sběratelskými dřevinami. Přesný autor ani rok selekce nejsou doloženy, což odpovídá období, kdy byly podobné kultivary šířeny především zahradnickou praxí. Přívlastek Albospica odkazuje na světlé, bělavé konce mladých výhonů, které jsou hlavním rozpoznávacím znakem této odrůdy a dodávají jí svěží, téměř jarní vzhled po velkou část roku.
V zahradě se Squarrosa Albospica uplatní jako měkký, světlý akcent, který rozbíjí přísnější tvary okolních rostlin. Nejlépe vynikne v polostínu, kde světlé konce výhonů nepůsobí spáleně a barva zůstává čistá. Hodí se do menších zahrad, japonsky laděných kompozic i do smíšených záhonů s keři a trvalkami, kde její jemná textura kontrastuje s většími listy a pevnějšími tvary. Dobře funguje jako solitér v klidném pozadí, ale i ve skupině s dalšími stálezelenými dřevinami, kde přináší světlo a měkkost. V kombinaci s kameny, štěrkem nebo tmavším mulčem její světlé špičky ještě více vyniknou a dodají výsadbě lehkost i v zimních měsících a výborně vypadá i mezi nevysokými okrasnými trávami.
Pěstování cypřišku hrachonosného není složité, pokud jsou splněny základní nároky. Preferuje kyselou až neutrální, humózní a dobře propustnou půdu s dostatkem vláhy, zejména v prvních letech po výsadbě. Přestože přirozeně roste v náplavových půdách, kde je dostatek vody, nikdy tam nedochází k jejímu dlouhodobému zadržování a přebytečná voda volně odtéká dobře propustným podložím. Nesnáší vyschnutí kořenového balu. Nejlépe prospívá na slunném stanovišti, kde si udržuje syté zbarvení, snese však i lehký polostín. Otevřené, větrné polohy nejsou vhodné, protože mohou narušovat jemnou strukturu větví. Řez není nutný a provádí se pouze výjimečně. Mrazuvzdornost je výborná, bez problémů snáší teploty kolem −34 °C.
Poslední revize 15-02-2012; 25-02-2026
