Chamaecyparis pisifera 'PLUMOSA COMPRESSA' cypřišek hrachonosný
Chamaecyparis
Rod Chamaecyparis zahrnuje několik málo druhů jehličnanů pocházejících výhradně z východní Asie a západní části Severní Ameriky. Botanicky patří do čeledi cypřišovitých a vyznačuje se jemnou stavbou větví, šupinovitými listy a výraznou variabilitou tvarů i barev, která z něj učinila jeden z nejdůležitějších rodů okrasných jehličnanů vůbec. První vědecký popis rodu publikoval Stephan Ladislaus Endlicher (1804–1849) v první polovině 19. století, v době, kdy se Evropa začala intenzivně seznamovat s flórou Dálného východu. Fosilní nálezy naznačují, že předkové dnešních cypřišků byli rozšířeni mnohem šířeji než dnes, a rod tak představuje další z příkladů dřevin, které přežily výrazné klimatické změny v omezených refugích.
Cypřišek hrachonosný je původním druhem Japonska, kde roste především v horských oblastech ostrovů Honšú a Kjúšú v nadmořské výšce 400-1800 metrů. Své druhové přízvisko si vysloužil díky jako hráškům podobným drobným šišticím. Poprvé jej vědecky popsal Carl Peter Thunberg (1743–1828), jeden z nejvýznamnějších žáků Carla Linného, který se do Japonska dostal v době jeho téměř úplné izolace od světa. V domovině patří tento druh k tradičně využívaným dřevinám, jeho dřevo je ceněno pro lehkost, trvanlivost a jemnou strukturu a používá se při stavbě chrámů, svatyní i tradičních lázní. Rozemnuté větvičky krásně voní po pryskyřici. Strom je vnímán jako symbol klidu a vyrovnanosti a často se objevuje v okolí posvátných míst; ve střední Evropě pak i na hřbitovech a pietních místech. Na rozdíl od jiných cypřišků je druh pisifera mimořádně variabilní, což vedlo ke vzniku celé řady zahradních forem s odlišnou stavbou i barvou. Do Evropy se první živé rostliny dostaly nejprve do Anglie roku 1861 a první zmínka o jeho pěstování v Česku je už z roku 1865 u zámku v Hluboké nad Vltavou.
Cypřišek Plumosa Compressa působí na první pohled pevněji a soustředěněji než jeho jemnější příbuzní. Nízký keřík má kompaktní, hustý habitus, který se drží při zemi a roste pomalu, ale vytrvale do polokulovitého, hustého tvaru. Větve jsou krátké, těsně nahloučené a vytvářejí pravidelnou, mírně vystoupavou hmotu, která si i bez zásahu dlouhodobě udržuje tvar. Jehličí je měkké, jemné, sytě zelené, se světlejšími konečky, a uspořádané do drobných vějířů, které na sebe těsně navazují, takže celek působí sevřeně a klidně, téměř jako pečlivě modelovaný zelený kámen. V dospělosti obvykle nepřesahuje výšku kolem půl metru a šířka bývá jen o málo větší, což z něj činí výrazně kompaktnější formu než většina ostatních plumos.
Odrůda vznikla jako zakrslá selekce v rámci skupiny Plumosa, tvořené formami cypřišku hrachonosného, které si po celý život zachovávají mladistvý charakter olistění. Tyto rostliny mají měkké, jemné jehličí, které se od větví lehce odklání, takže celý keřík nepůsobí strnule, ale spíš vzdušně a měkce, jako by byl lehce načechraný. '(Plumosa) Compressa' pravděpodobně vznikla v Japonsku v první polovině 19. století, odkud se spolu s dalšími trpasličími formami dostala do evropských sbírek. Přesný autor ani rok selekce nejsou doloženy, což odpovídá době, kdy byly podobné rostliny šířeny spíše zahradnickou tradicí než systematickým šlechtěním. Skupina Plumosa byla v Evropě známa již v polovině 19. století, kdy Robert Fortune (1812–1880) uvedl do kultury výraznější formy, zatímco Compressa představuje jejich výrazně zhuštěný, přirozeně stabilní protějšek. Název Compressa zde výstižně popisuje charakter růstu – rostlina je sevřená, hustá a drží tvar bez tendence k rozvolňování i ve vyšším věku.
V zahradě se 'Plumosa Compressa' uplatní tam, kde je potřeba nízký, stabilní prvek s výrazným tvarem i barvou. Výborně funguje v menších zahradách, ve skalních partiích nebo v kompozicích s dalšími zakrslými jehličnany, kde její hutná struktura kontrastuje s jemnějšími nebo rozvolněnějšími tvary. Dobře vypadá vysazená jednotlivě mezi kameny nebo ve skupině několika kusů, které vytvoří klidnou, zelenou plochu bez nutnosti údržby. V minerálním mulči působí přísně a upraveně, v kůře zase přirozeněji a měkčeji. Hodí se i jako trvalý základ záhonů s trvalkami, kterým poskytne pevný vizuální bod v době, kdy nadzemní části ostatních rostlin mizí.
Pěstování cypřišku hrachonosného není složité, pokud jsou splněny základní nároky. Preferuje kyselou až neutrální, humózní a dobře propustnou půdu s dostatkem vláhy, zejména v prvních letech po výsadbě. Přestože přirozeně roste v náplavových půdách, kde je dostatek vody, nikdy tam nedochází k jejímu dlouhodobému zadržování a přebytečná voda volně odtéká dobře propustným podložím. Nesnáší vyschnutí kořenového balu. Nejlépe prospívá na slunném stanovišti, kde si udržuje syté zbarvení, snese však i lehký polostín. Otevřené, větrné polohy nejsou vhodné, protože mohou narušovat jemnou strukturu větví. Řez není nutný a provádí se pouze výjimečně. Mrazuvzdornost je výborná, bez problémů snáší teploty kolem −34 °C.
Poslední revize 06-02-2013; 25-02-2026
