.jpg)
.jpg)
Chamaecyparis pisifera 'FILIFERA AUREA' cypřišek hrachonosný
Chamaecyparis
Rod Chamaecyparis zahrnuje několik málo druhů jehličnanů pocházejících výhradně z východní Asie a západní části Severní Ameriky. Botanicky patří do čeledi cypřišovitých a vyznačuje se jemnou stavbou větví, šupinovitými listy a výraznou variabilitou tvarů i barev, která z něj učinila jeden z nejdůležitějších rodů okrasných jehličnanů vůbec. První vědecký popis rodu publikoval Stephan Ladislaus Endlicher (1804–1849) v první polovině 19. století, v době, kdy se Evropa začala intenzivně seznamovat s flórou Dálného východu. Fosilní nálezy naznačují, že předkové dnešních cypřišků byli rozšířeni mnohem šířeji než dnes, a rod tak představuje další z příkladů dřevin, které přežily výrazné klimatické změny v omezených refugích.
Cypřišek hrachonosný je původním druhem Japonska, kde roste především v horských oblastech ostrovů Honšú a Kjúšú v nadmořské výšce 400-1800 metrů. Své druhové přízvisko si vysloužil díky jako hráškům podobným drobným šišticím. Poprvé jej vědecky popsal Carl Peter Thunberg (1743–1828), jeden z nejvýznamnějších žáků Carla Linného, který se do Japonska dostal v době jeho téměř úplné izolace od světa. V domovině patří tento druh k tradičně využívaným dřevinám, jeho dřevo je ceněno pro lehkost, trvanlivost a jemnou strukturu a používá se při stavbě chrámů, svatyní i tradičních lázní. Rozemnuté větvičky krásně voní po pryskyřici. Strom je vnímán jako symbol klidu a vyrovnanosti a často se objevuje v okolí posvátných míst; ve střední Evropě pak i na hřbitovech a pietních místech. Na rozdíl od jiných cypřišků je druh pisifera mimořádně variabilní, což vedlo ke vzniku celé řady zahradních forem s odlišnou stavbou i barvou. Do Evropy se první živé rostliny dostaly nejprve do Anglie roku 1861 a první zmínka o jeho pěstování v Česku je už z roku 1865 u zámku v Hluboké nad Vltavou.
Cypřišek Filifera Aurea je výsostně elegantní jehličnan, který zaujme na první pohled svými dlouhými, nitkovitými, převislými větévkami vytvářejícími měkký, splývavý habitus připomínající zlatý vodopád. Šupinovité listy jsou drobné, těsně přitisklé k větévkám a mají výrazné zlatožluté zbarvení, nejintenzivnější na plném slunci. Celkový tvar je široce kuželovitý až nepravidelně klenutý, s přirozeně převislými konci větví. Oproti základnímu druhu je růst pomalejší, struktura jemnější a barva výrazně světlejší. Kultivar vznikl jako barevná mutace formy ‘Filifera’ a byl vyselektován v evropských školkách před rokem 1891, kdy se zlatolisté dřeviny těšily mimořádné oblibě. Název ‘Filifera’ odkazuje na nitkovitý charakter větví, přídomek ‘Aurea’ pak na jejich zlaté zbarvení.
V zahradě funguje ‘Filifera Aurea’ především jako solitér nebo výrazný akcent v kompozicích založených na kontrastu textur. Nejlépe vynikne na tmavém pozadí, například před tisem, jedlí nebo tmavozelenými rododendrony, kde jeho barva doslova svítí. Výborně se uplatní i v japonsky laděných zahradách, v blízkosti vodních prvků nebo kamenů, kde její převislé větve změkčují tvrdé linie. Díky pomalému růstu je vhodná i do menších zahrad, kde může dlouhodobě plnit roli stabilního, neměnného prvku. V evropských zahradách dorůstá ‘Filifera Aurea’ obvykle výšky 2 až 3 metrů, často až po několika desetiletích pěstování. Vyšší exempláře jsou výjimečné a vázané na mimořádně příznivé podmínky. Růst je spíše do šířky než do výšky a rostlina si dlouhodobě zachovává charakter velkého, převislého keře.
Pěstování cypřišku ‘Filifera Aurea’ není složité, pokud jsou splněny základní nároky. Preferuje kyselou až neutrální, humózní a dobře propustnou půdu s dostatkem vláhy, zejména v prvních letech po výsadbě. Přestože přirozeně roste v náplavových půdách, kde je dostatek vody, nikdy tam nedochází k jejímu dlouhodobému zadržování a přebytečná voda volně odtéká dobře propustným podložím. Nesnáší vyschnutí kořenového balu. Nejlépe prospívá na slunném stanovišti, kde si udržuje syté zbarvení, snese však i lehký polostín. Otevřené, větrné polohy nejsou vhodné, protože mohou narušovat jemnou strukturu větví. Řez není nutný a provádí se pouze výjimečně. Mrazuvzdornost je výborná, bez problémů snáší teploty kolem −29 °C.
Poslední revize 10-01-2008; 20-01-2026
