Chamaecyparis pisifera 'BOULEVARD' cypřišek hrachonosný
Chamaecyparis
Rod Chamaecyparis zahrnuje několik málo druhů jehličnanů pocházejících výhradně z východní Asie a západní části Severní Ameriky. Botanicky patří do čeledi cypřišovitých a vyznačuje se jemnou stavbou větví, šupinovitými listy a výraznou variabilitou tvarů i barev, která z něj učinila jeden z nejdůležitějších rodů okrasných jehličnanů vůbec. První vědecký popis rodu publikoval Stephan Ladislaus Endlicher (1804–1849) v první polovině 19. století, v době, kdy se Evropa začala intenzivně seznamovat s flórou Dálného východu. Fosilní nálezy naznačují, že předkové dnešních cypřišků byli rozšířeni mnohem šířeji než dnes, a rod tak představuje další z příkladů dřevin, které přežily výrazné klimatické změny v omezených refugích.
Cypřišek hrachonosný je původním druhem Japonska, kde roste především v horských oblastech ostrovů Honšú a Kjúšú v nadmořské výšce 400-1800 metrů. Své druhové přízvisko si vysloužil díky jako hráškům podobným drobným šišticím. Poprvé jej vědecky popsal Carl Peter Thunberg (1743–1828), jeden z nejvýznamnějších žáků Carla Linného, který se do Japonska dostal v době jeho téměř úplné izolace od světa. V domovině patří tento druh k tradičně využívaným dřevinám, jeho dřevo je ceněno pro lehkost, trvanlivost a jemnou strukturu a používá se při stavbě chrámů, svatyní i tradičních lázní. Rozemnuté větvičky krásně voní po pryskyřici. Strom je vnímán jako symbol klidu a vyrovnanosti a často se objevuje v okolí posvátných míst; ve střední Evropě pak i na hřbitovech a pietních místech. Na rozdíl od jiných cypřišků je druh pisifera mimořádně variabilní, což vedlo ke vzniku celé řady zahradních forem s odlišnou stavbou i barvou. Do Evropy se první živé rostliny dostaly nejprve do Anglie roku 1861 a první zmínka o jeho pěstování v Česku je už z roku 1865 u zámku v Hluboké nad Vltavou.
Boulevard je výrazný, úzce pyramidální cypřišek s měkkým, jehlicovitým olistěním chladné modrozelené až sivé barvy, který si po celý život zachovává juvenilní charakter růstu. V dospělosti vytváří štíhlý strom nebo vysoký keř o běžné výšce kolem 4 metrů, výjimečně na dobrých lokalitách umí v úplné dospělostí po mnoha letech dorůst až dvojnásobek. Růst je pomalý, ale při dobrých podmínkách plynulý. Jehličí je jemné, měkké na dotek a hustě uspořádané, což dává mladým rostlinám velmi kompaktní a uhlazený vzhled. S věkem má však Boulevard tendenci řídnout a odhalovat starší, hnědnoucí jehlice uvnitř koruny, což je považováno za jeho hlavní slabinu a pro zachování estetiky je dobré je opatrně odstříhávat.
Kultivar vznikl jako spontánní mutace, čarověník na odrůdě Squarrosa v roce 1934. Byl objeven Esauem Kempenaarem v Boulevard Nurseries na Aquidneck Island v americkém Rhode Islandu. Mutace se vyznačovala hustším větvením, delšími jehlicemi a výraznějším sivě modrým zbarvením. Původně byl šířen pod pracovním názvem K and C podle příjmení tehdejších majitelů školky, později se v literatuře objevoval i pod jménem Squarrosa Cyano‑viridis. Název Boulevard se ustálil až později a je přímo spojen s historií stejnojmenné školky. V současnosti je pravý Boulevard v zahradnickém sortimentu spíše vzácný a často bývá zaměňován s příbuznými nebo odvozenými kultivary, které vznikly jako jeho semenáče či sportovní mutace.
V zahradě se Boulevard uplatní především jako solitér nebo výrazná vertikála v otevřenějších kompozicích, kde má dostatek prostoru a světla. Nejlépe prospívá na slunném stanovišti v hlubší, výživné půdě, kde si déle udržuje hustší habitus. Pravidelný, citlivý řez může výrazně zlepšit tvar i hustotu koruny, vyžaduje však dlouhodobou důslednost. Díky své chladné barvě dobře kontrastuje s tmavě zelenými jehličnany, stálezelenými listnáči i s rostlinami s teplými tóny listů a květů. V moderních výsadbách bývá často nahrazován mladšími, kompaktnějšími kultivary, které z Boulevardu přímo vycházejí.
Pěstování cypřišku hrachonosného není složité, pokud jsou splněny základní nároky. Preferuje kyselou až neutrální, humózní a dobře propustnou půdu s dostatkem vláhy, zejména v prvních letech po výsadbě. Přestože přirozeně roste v náplavových půdách, kde je dostatek vody, nikdy tam nedochází k jejímu dlouhodobému zadržování a přebytečná voda volně odtéká dobře propustným podložím. Nesnáší vyschnutí kořenového balu. Nejlépe prospívá na slunném stanovišti, kde si udržuje syté zbarvení, snese však i lehký polostín. Otevřené, větrné polohy nejsou vhodné, protože mohou narušovat jemnou strukturu větví. Řez není nutný a provádí se pouze výjimečně. Mrazuvzdornost je výborná, bez problémů snáší teploty kolem −34 °C.
Poslední revize 10-01-2008; 26-02-2026
