Chaenomeles × superba 'PINK LADY' kdoulovec

Chaenomeles

Rod Chaenomeles tvoří tři až čtyři druhy opadavých keřů z čeledi růžovitých, původem z východní Asie. Botanicky je charakterizují krátké trnité větévky, lesklé listy a nápadné květy, které se objevují velmi brzy na jaře, často ještě před olistěním. Rod popsal Carl Peter Thunberg (1743–1828), který jej oddělil od rodu Cydonia na základě rozdílů v květech i plodech. Plody chaenomeles připomínají malé, tvrdé kdoule s vysokým obsahem pektinu a výraznou vůní, což je jeden z důvodů, proč se rod v přírodě i zahradách snadno rozpoznává.

V Číně mají kdoulovce dlouhou tradici pěstování a objevují se v klasických zahradách jako symbol vytrvalosti a jarní obnovy. Jejich plody se využívají k výrobě sirupů, čajů a léčivých odvarů a rostliny se často vysazují v kompozicích se švestkami a borovicemi. V Japonsku je jejich kulturní význam ještě výraznější: patří k nejoblíbenějším jarním dřevinám a jejich rané kvetení se stalo součástí tradičního výtvarného jazyka. Objevují se na malbách, keramice, textilu i běžných domácích předmětech a patří k nejčastějším bonsajovým dřevinám díky schopnosti bohatě kvést i na starém dřevě a protože jejich nápadné květy mají ideálně velikost při miniaturizaci. V Evropě se kdoulovce staly oblíbenými díky své odolnosti, schopnosti kvést v době, kdy je zahrada ještě v zimním spánku, a také díky tomu, že dobře tvoří husté, neproniknutelné živé ploty.

Chaenomeles × superba je zahradní hybrid vzniklý křížením druhů C. japonica a C. speciosa. První spontánní kříženci se objevili krátce po uvedení C. japonica do evropských zahrad v roce 1869, ale jejich smíšený původ nebyl zpočátku rozpoznán a prodávaly se jako formy Cydonia maulei – původní jméno pro kdoulovec japonský. Teprve později byla jedna z těchto forem popsána jako var. superba a Rehder ji určil jako typ celé hybridní skupiny C. × superba. Dnes sem patří většina nízkých kdoulovců pěstovaných v zahradách. Hybridní rostliny jsou obvykle nízké, široce rozkladité keře vysoké kolem 1,2–1,5 m. V olistění stojí mezi oběma rodiči: listy jsou větší než u C. japonica, ale menší a méně jemně pilovité než u C. speciosa. Charakter mladých výhonů se přiklání k japonskému druhu – v prvním roce bývají drsné a jemně plstnaté, ve druhém bradavičnaté – zatímco C. speciosa má letorosty hladké. Květy hybridu vykazují mimořádnou variabilitu barev, od bílé a růžové přes oranžové tóny až po sytě červenou, a objevují se velmi brzy na jaře, často ještě před olistěním.