Chaenomeles speciosa 'HOT FIRE' kdoulovec lahvicovitý
Chaenomeles
Rod Chaenomeles tvoří tři až čtyři druhy opadavých keřů z čeledi růžovitých, původem z východní Asie. Botanicky je charakterizují krátké trnité větévky, lesklé listy a nápadné květy, které se objevují velmi brzy na jaře, často ještě před olistěním. Rod popsal Carl Peter Thunberg (1743–1828), který jej oddělil od rodu Cydonia na základě rozdílů v květech i plodech. Plody chaenomeles připomínají malé, tvrdé kdoule s vysokým obsahem pektinu a výraznou vůní, což je jeden z důvodů, proč se rod v přírodě i zahradách snadno rozpoznává.
V Číně mají kdoulovce dlouhou tradici pěstování a objevují se v klasických zahradách jako symbol vytrvalosti a jarní obnovy. Jejich plody se využívají k výrobě sirupů, čajů a léčivých odvarů a rostliny se často vysazují v kompozicích se švestkami a borovicemi. V Japonsku je jejich kulturní význam ještě výraznější: patří k nejoblíbenějším jarním dřevinám a jejich rané kvetení se stalo součástí tradičního výtvarného jazyka. Objevují se na malbách, keramice, textilu i běžných domácích předmětech a patří k nejčastějším bonsajovým dřevinám díky schopnosti bohatě kvést i na starém dřevě a protože jejich nápadné květy mají ideálně velikost při miniaturizaci. V Evropě se kdoulovce staly oblíbenými díky své odolnosti, schopnosti kvést v době, kdy je zahrada ještě v zimním spánku, a také díky tomu, že dobře tvoří husté, neproniknutelné živé ploty.
Chaenomeles speciosa, kdoulovec ozdobný, pochází z Číny, kde roste na slunných svazích, v křovinách a na okrajích lesů. Do Evropy se dostal v 19. století díky botanickým expedicím, zejména sběrům Roberta Fortunea (1812–1880), a brzy se stal ceněným okrasným druhem. Popis druhu publikoval Étienne Pierre Ventenat (1757–1808). V zahradách mírného pásma se kdoulovec nádherný ujal jako jeden z nejraněji kvetoucích keřů, který dokáže rozsvítit zahradu už v březnu. Díky své odolnosti, dlouhověkosti a výraznému jarnímu efektu se stal stálicí venkovských zahrad i městských výsadeb.
Kdoulovec Hot Fire je nízce rostoucí odrůda tohoto keře, jež nedorůstá více než 1-1,5 do výšky, ale větve spíše rozkládá lehce do stran. Jeho květy jsou sytě až tmavě červené s nápadnou korunkou žlutých tyčinek. Kvete od poloviny dubna do konce května. Po odkvětu se tvoří roztomile neforemné ale velmi aromatické, zelenožluté plody, spíše na starším dřevě uvnitř keře. Dozrávají v říjnu.
Kdoulovce rostou spolehlivě téměř v jakékoli zahradní půdě, pokud není silně vápenitá. V zásadité zemině trpí chlorózami a jejich růst se zpomaluje, proto je nejlepší lehká, humózní půda s neutrální až mírně kyselou reakcí. Po výsadbě potřebují rovnoměrnou vláhu, ale jakmile zakoření, jsou překvapivě odolné vůči suchu a obejdou se bez pravidelného zalévání. Nejlépe prospívají na plném slunci, kde bohatě kvetou a dobře vyzrávají jejich letorosty. Pro udržení pěkného, kompaktního keře je zásadní každoroční řez. Provádí se po odkvětu, kdy lze jednoleté výhony zkrátit o 30 až 80 procent, aby se podpořilo větvení a tvorba květů na příští rok. Dlouhé, nepevné nebo nevhodně rostoucí větve je možné odstranit celé až u země, čímž se keř provzdušní a zvýrazní se jeho pevná kostra. Kdoulovce dobře snášejí i hlubší zmlazení, pokud je prováděno postupně. Díky své odolnosti je lze pěstovat i ve venkovních nádobách, kde však potřebují pravidelnější zálivku a chráněné stanoviště. Mrazuvzdornost druhu je velmi vysoká, spolehlivě snáší teploty kolem -29 °C.
Poslední revize 25-02-2016
