Cercis canadensis 'NC2016-2' ETERNAL FLAME (FLAME THROWER™) zmarlika kanadská
Symbivit Tric (arbuskulární)
Symbivit (arbuskulární)Cercis
Rod Cercis, známý pod českým jménem zmarlika (nikoli zmarilka – není to strašilka!), zahrnuje přibližně deset druhů opadavých stromů a keřů rozšířených v mírném pásu severní polokoule – od Severní Ameriky přes jižní Evropu až po východní Asii. Všechny druhy spojuje několik charakteristických znaků: srdčité listy, které připomínají ikonické srdce lásky, a časné jarní kvetení, kdy se drobné květy objevují přímo na holém dřevě – tedy na větvích i kmenech, ještě než vyraší listy. Květy mají tvar typický pro bobovité rostliny, protože zmarlika patří do čeledi Fabaceae. V zahradách se nejčastěji pěstují druhy Cercis canadensis (zmarlika kanadská), Cercis siliquastrum (zmarlika Jidášova) a Cercis chinensis (zmarlika čínská), přičemž každý z nich nabízí širokou škálu kultivarů s různým habitem i barvou listů.
Zmarlika kanadská pochází z východních oblastí Severní Ameriky – od jihovýchodní Kanady přes oblast Velkých jezer až po Texas a Floridu. První botanické záznamy o tomto druhu pocházejí ze 16. století, kdy ji popsali španělští a francouzští přírodovědci. V 18. století se dostala do evropských botanických zahrad, kde si rychle získala oblibu díky svému časnému kvetení a elegantnímu tvaru. Thomas Jefferson ji vysadil ve svých zahradách v Monticellu, George Washington ji doporučoval pro výsadbu do „shrubbery“. V kultuře severoamerických indiánů měla zmarlika i praktické využití – květy byly jedlé, z kůry se připravovaly léčivé odvary. Dnes je symbolem jara a naděje a v Oklahomě se stala dokonce státním stromem.
Dennis James Werner je uznávaným profesorem botaniky na vysoké škole North Carolina State University v Severní Karolíně v USA a šlechtitelem specializujícím se na komule, broskvoně a zmarliky. A právě zmarlik se mu již podařilo vytvořit a patentovat 8 překrásných kousků, z nichž některé možná znáte – například Ruby Falls nebo Merlot. Další z jeho skvostů se v Americe jmenuje FLAME THROWER™, v Evropě se rozhodli pro mírně odlišné jméno ETERNAL FLAME a jedná se o křížence mezi odrůdami RISING SUN a nepojmenovaným semenáčem s červenými listy a převislým habitem. Patent č. PP31260 vyšel roku 2019 a v Evropě byla představena roku 2021 na prestižní výstavě Chelsea Flower Show, kde vyhrála nejvyšší ocenění Rostlina roku 2021.
ETERNAL FLAME je bez přehánění klenotem mezi nejen zmarlikami, ale opadavými keři vůbec. Nese velké, široce vejčité až srdčité listy o rozpětí 8-11 cm a dynamickém mixu barev. Nové listy raší temně vínové a jsou lesklé, zanedlouho přechází do bronzově červeného až oranžového odstínu, který se pomalu vytrácí do žlutozelených listů, takže podél jedné větve máte několik barev za sebou. Toto vybarvení se netýká jen jarního rašení jako u mnoha jiných opadavých keřů, zde se to děje po celý rok až do podzimu, takže keř je neustále jako ohňostroj barev, čemuž odpovídá i jeho jméno ‚Věčný oheň‘. Brzy zjara se objevují drobné, svítivě růžové, bobovité květy na miniaturních stopkách přímo na holém dřevě.
Zmarlika ETERNAL FLAME roste poměrně rychle v dobrých podmínkách (40-50 cm za rok) do trychtýřovitého tvaru s mírně přepadavými konci větví. Můžete ji pěstovat jako vícekmenný keř nebo jen jednokmenný strom. Mladé větve dobře snáší tvarování, ale do starších, silnější větví se řezat nedoporučuje kvůli možnému napadení chorobami.
Zmarlika kanadská není příliš vybíravá, co se půdy týče – spokojí se s běžnou zahradní zeminou, pokud je dobře propustná. Nejlépe však prospívá v mírně až silně kyselé půdě s konstantní vlhkostí, nikoli v přemokřené zemi. V období červnových veder jsme zaznamenali občasné spálení nejmladších listů u rostlin na plném slunci bez dostatečné závlahy. Naštěstí se ukázala jako velmi odolná – poškozené listy rychle nahradila novými, zdravými. Mladé rostliny je vhodné chránit před ostrým jarním sluncem, které může být překvapivě agresivní, a také před vysušujícím zimním větrem, který umí potrápit zejména v otevřených polohách. Přesazování snáší velmi špatně – je to strom, který si na své místo zvykne a nerad ho mění. Lze tvarovat řezem, pokud je mladá, později doporučujeme řez pouze tenkých větviček v období vegetačního klidu – ideálně koncem zimy před rašením. Mrazuvzdornost je výborná, běžně udávaná do -29 °C, ale některé zdroje uvádějí odolnost až do -34 °C (nevyzkoušeno). V nádobách se pěstovat nedoporučuje – potřebuje prostor pro kořeny a stabilní mikroklima, které květináč neposkytne.
Poslední revize 26-09-2023
