Cephalaria gigantea hlavatka obrovská

Pokud máte rádi přírodně laděné zahrady, hlavatku obrovskou si zamilujete. Její květy tančí ve větru s lehkostí lesní víly a vypadají přesně tak, jako by je víla uháčkovala při svitu měkkého měsíce. Jsou to jemné, máslově žluté koule, které se vznášejí vysoko nad záhonem – nekřičí okázalostí, ale šeptají elegancí. Botanicky se jim říká strbouly: kulovitá květenství složená z desítek drobných trubkovitých kvítků, každý s vlastní korunou, připravenou přivítat čmeláka nebo motýla. Stonky, které je nesou, jsou vzpřímené, štíhlé a pevné, dorůstající výšky přes dva metry. Přesto působí lehce, jako by se samy držely ve vzduchu. Nejsou těžké ani robustní — spíš jako stébla, která se rozhodla vyrůst do nebe. Kvete spolehlivě od konce jara do poloviny léta; po odkvětu je vhodné odstřihnout celé odkvetlé květní stonky až k bázi listové růžice nebo k prvnímu silnému listu na lodyze, čímž se prodlouží doba kvetení a rostlina zůstane upravená.

Zatímco si květy hoví s hlavami v oblacích a levitují ve větru s téměř nadpřirozenou lehkostí, paty rostliny se noří do mohutné růžice mírně plstnatých listů, jež připomíná pampelišku v nadživotní velikosti. Každý list je hluboce vykrajovaný, kopinatý až podlouhlý, s výraznou střední žilkou a jemně zubatými okraji. V létě září svěží zelení, která tvoří pevný, rustikální kontrast k jemným květům nad nimi. S příchodem prvních chladných nocí koncem léta se však jejich barva začne měnit – nejprve se do žil vpíjí tmavší tóny, až se celá plocha listu zbarví do vínově červené, která rostlině propůjčí podzimní dramatičnost.

V trvalkovém záhonu se hlavatka uplatní jako vzdušný architektonický prvek, který dodá výsadbě výšku a lehkost zároveň. Nejčastěji patří do zadních partií, pokud ovšem netvoříte ostrůvky, jejichž středy chcete přirozeně vyvýšit. Skvěle zapadne do přírodně laděných kompozic, kde může volně tančit mezi řebříčky, třapatkovkami, chrpami či sporýši. V kombinaci s okrasnými travami, jako jsou kavyl, bezkolenec nebo dochan, získá výsadba pohyb a jemně proměnlivou strukturu. Vedle vyšších odrůd romantických trvalek, například svíčkovce, šalvějí nebo chrastavce, vynikne kontrast mezi jemností jejích květů a sytostí barev sousedů. V zadní části smíšeného záhonu vytvoří lehké, průsvitné pozadí, které nechá vyniknout nižším rostlinám v popředí a zároveň propojí celou kompozici do harmonického celku.

Hlavatka obrovská je překvapivě nenáročná a přizpůsobivá trvalka. Nejlépe prospívá na slunném stanovišti nebo v lehkém polostínu, chráněném před prudkým větrem, který by mohl polámat její vysoké stonky. Půdu má ráda hlubokou, živnou a dobře propustnou, ideálně mírně zásaditou až neutrální, ale snese i běžnou zahradní zeminu, pokud není dlouhodobě podmáčená. Po zakořenění zvládá i kratší období sucha, přesto v horkém létě ocení občasnou zálivku. Množí se semeny, ale není invazní; pro zamezení samovýsevu odstraňujte odkvetlé květy ještě před dozráním semen. Zjara před novým rašením odstraňte všechny nadzemní části. Je plně mrazuvzdorná přibližně do –34 °C a patří mezi dlouhověké trvalky, které na stanovišti vydrží řadu let bez ztráty vitality; čas od času však ocení dělení trsů na jaře nebo na podzim.

Poslední revize 12-09-2025