Caryopteris × clandonensis 'WORCESTER GOLD' ořechoplodec, ořechokřídlec
Symbivit Tric (arbuskulární)
Symbivit (arbuskulární)Caryopteris
Rod Caryopteris patří do čeledi hluchavkovitých a zahrnuje jen několik málo druhů rozšířených v horských a suchých oblastech východní Asie, od Číny přes Mongolsko až po Japonsko. V přírodě rostou na kamenitých svazích, říčních terasách a stepních okrajích, kde se střídají horká léta a chladné, ale spíše suché zimy. První botanické popisy pocházejí z 19. století, kdy se evropské herbáře začaly plnit rostlinami přivezenými z expedic do tehdy málo probádaných oblastí Asie. Rod byl popsán s jistou dávkou nejistoty, protože jednotlivé druhy si byly podobné a sběry často obsahovaly přechodné formy. Právě tato nejasnost později umožnila vznik hybridního komplexu, který se stal základem moderních zahradních ořechokřídleců. Zajímavé je, že ačkoli jde o rod botanicky skromný, v zahradnictví získal pověst spolehlivého pozdního zdroje nektaru a barvy v době, kdy většina keřů už dávno dokvetla. České jméno ořechokřídlec odkazuje na drobná křídlatá nažkovitá plodenství, která po odkvětu zůstávají na rostlině a připomínají miniaturní oříšky s tenkým blanitým lemem. Starší název ořechoplodec vycházel ze stejného pozorování, ale postupně ustoupil přesnějšímu označení, které lépe vystihuje tvar i stavbu plodu.
Caryopteris × clandonensis vznikl náhodným zkřížením dvou asijských druhů, C. incana a C. mongholica, v zahradě Arthura Simmondse (1877–1937) v anglickém Clandonu ve 30. letech 20. století. Simmonds byl amatérský pěstitel s mimořádným citem pro rostliny, který si všiml, že semenáče z jeho zahrady mají jednotný vzhled a neobvykle dlouhé kvetení. Hybrid se rychle rozšířil mezi pěstiteli, protože spojoval odolnost a suchomilnost jednoho rodiče s jemnější texturou a bohatším kvetením druhého. V zahradách mírného pásma se stal oblíbený nejen pro pozdní barvu, ale i pro schopnost přitahovat včely a motýly v době, kdy jiné zdroje mizí. Postupně se z něj vyvinula celá skupina kultivarů, které dnes tvoří samostatnou kapitolu zahradního sortimentu spolu s keři podobných nároků, jako např. komule, modřily nebo třtezalky.
Worcester Gold je jméno další odrůdy ořechoplodce, který si vás získá nejenom bohatým kvetením na konci léta, ale i jasně vybarvenými listy během sezóny. Jsou úzké, nápadně žlutozelené a mají stříbřitě nazelenalý rub. Jsou při dotyku aromatické, jejich vůně připomíná bylinky a koření.
Květy jsou uspořádány v drobných, hustých latách, mají sytě modrou barvu jako nebe před bouřkou a vykvétají bohatě v druhé polovině léta. Jsou pastvou pro motýly a čmeláky. Keř roste vcelku divoce do vzdušného, mírně polehavého tvaru.
Poslední revize 02-09-2009
Ořechokřídlec potřebuje plné slunce a lehkou, dobře odvodněnou půdu, která se na jaře rychle prohřívá. V těžkých jílech trpí zimní vlhkostí, proto je lepší v těžší půdě rostlinu mírně vyvýšit, aby kořeny nikdy nestály ve vodě. Zálivku vyžaduje jen při zakořeňování, později snáší sucho lépe než přemokření. Hnojení stačí střídmé, ideálně na jaře malou dávkou kompostu nebo pomalu rozpustného hnojiva. Řez se provádí brzy na jaře, kdy se odstraní staré dřevo a výhony se zkrátí jen na cca 20% délky loňských větví (zpětný řez), aby rostlina vytvořila nové, silné letorosty s květy. V nádobách není spolehlivý díky nárokům na dobrou drenáž ale zároveň může trpět na vysychání. Vítr mu nevadí. Mrazuvzdornost se pohybuje kolem –25 °C, ale největším rizikem je zimní vlhkost, nikoli samotný mráz
