Campsis × tagliabuana ('Takarazuka Fresa') SUMMER JAZZ ™ FIRE trubač - stromkový
Symbivit Tric (arbuskulární)
Symbivit (arbuskulární)Campsis
Rod Campsis, křivouš nebo lidově trubač, tvoří jen dva druhy, ale oba mají v sobě energii subtropických lián, které se během evoluce naučily šplhat vzhůru pomocí drobných vzdušných kořínků a opírat se o kůru stromů jako o přirozené žebříky. Patří do čeledi Bignoniaceae, skupiny známé svými trubkovitými květy a často dřevnatým popínavým habitem. C. radicans pochází ze Severní Ameriky, zatímco C. grandiflora z východní Asie, což je zajímavé geografické rozštěpení, které naznačuje dávné rozšíření předků rodu v teplejších oblastech severní polokoule. Rod popsal João de Loureiro (1717–1791), portugalský misionář a botanik působící v jihovýchodní Asii, který jej vymezil na základě charakteristických zakřivených tyčinek, jež daly jménu původ v řeckém kampein, tedy „ohýbat“. Historie názvosloví je však spletitá: evropské zahrady 17. století si nebyly jisté, kam rostlinu zařadit, a tak se objevovala pod jmény Bignonia, Tecoma či dokonce Apocynum, než byla v 19. století definitivně ustálena v dnešní podobě. V přírodě se jedná o liánu, která se drží světlých okrajů lesů, nepodmáčených říčních břehů a narušených stanovišť, kde jeho rychlý růst a schopnost zakořeňovat stonky umožňují obsadit prostor dříve, než se ke slovu dostanou pomalejší dřeviny.
Campsis × tagliabuana je mezidruhový hybrid, který vznikl spojením dvou geograficky i povahově odlišných druhů – severoamerického C. radicans a čínského C. grandiflora. Přirozeně se v přírodě nevyskytuje; jeho vznik je výsledkem lidské zvědavosti, zahradnické intuice a také mimořádně šťastné shody okolností. První doložené rostliny se objevily v 19. století v severní Itálii, kde se rodina Tagliabuana, působící v oblasti Lombardie, věnovala školkařství a pěstování okrasných dřevin. Právě v jejich zahradnickém provozu došlo k náhodnému opylení mezi oběma druhy, které tehdy patřily k módním exotům evropských sbírek. Výsledný hybrid zaujal svou vitalitou, většími květy a lepší přizpůsobivostí evropskému klimatu, a tak jej Tagliabuanové začali množit a šířit mezi zahradníky. Rodina Tagliabuana patřila v 19. století k respektovaným italským pěstitelům, kteří se nebáli experimentovat s introdukovanými dřevinami. Jejich jméno se díky tomuto hybridu dostalo do botanické nomenklatury v latinizované podobě tagliabuana, což je dodnes připomínkou jejich přínosu evropskému zahradnictví. Hybrid se rychle rozšířil po celé Evropě, protože spojoval to nejlepší z obou rodičů: mrazuvzdornost a houževnatost C. radicans s velkými, atraktivními květy C. grandiflora. Zatímco čisté druhy měly své limity – jeden příliš bujný, druhý příliš choulostivý – Campsis × tagliabuana se ukázal být ideálním kompromisem, který dokázal růst i kvést spolehlivě v mírném pásmu.
Trubač SUMMER JAZZ™ FIRE ("Takarazuka Fresa") je nádherná odrůda s květy, jejichž barva křičí do daleka svou výrazně červenou barvou, i když oheň bych si dokázal představit spíše v jiném odstínu. Jsou velké, přesto o něco menší než u odrůdy Madame Galen, která je spíše meruňkově červená. Vykvétají přibližně od poloviny července (podle počasí) a pokračují až do prvních mrazů, neboť jejich poupata se tvoří v neustále dorůstajícím hroznu, jež může čítat 60 a více květů. Opadavé listy jsou velké, sytě zelené, mírně lesklé a atraktivně lichozpeřené.
Díky méně bujnému růstu je SUMMER JAZZ™ vhodný pro pěstování i jako stromek, který nabídne úchvatnou podívanou sytě vybarvených květů na 60-80 cm dlouhých ročních výhonech v bohaté koruně. I přes kompaktní růst je zásadní, abyste korunu každý rok zjara po mrazech radikálně sestříhali na 2-3 páry živých pupenů z loňského dřeva. Dřevo trubačů je křehké, a pokud byste větve nechali příliš dlouhé, koruna by se v silném větru mohla rozlomit. Sestříháním dřevo uvnitř koruny zmohutní a bude odolné náporům větru i sněhu a navíc o mnoho bohatěji pokvete, neboť trubače kvetou na konci nových výhonů. A přirozeně čím více těch výhonů je, tím více květů vás v létě potěší.
Jelikož se jedná původně o liánu, je nutné jí po celou dobu života ponechat pevný kůl u kmene a dobře jej přichytit do trojnožky, aby stromek držel vzpřímeně. Má dužnaté kořeny, které si poradí s dočasným nedostatkem závlahy, takže zálivka navíc nebývá od druhého roku po výsadbě nutná ani v letních vedrech. Velmi se osvědčilo letní hnojení rozpustnými hnojivy na květ pro jejich četnost, velikost i sytost barev. Všechny naše stromky již kvetou.
SUMMER JAZZ™, která prozatím nabízí 3 barevné variace: Fire (červenou), Tangerine (oranžovou) a Gold (zlatožlutou). Série pochází z Japonska, města Takarazuka, odtud i jejich patentové pojmenování a zasloužil se o ni Koichi Sakuae v letech 2008-2012. Dle informace z patentu č. PP23917 vystaveného v roce 2014 je plně mrazuvzdorný do cca -29°C.
Poslední revize 01-02-2016.
Křivouš Tagliabuanův vyžaduje teplé, chráněné a plně osluněné stanoviště, aby spolehlivě kvetl. V polostínu sice poroste, ale květy budou méně početné a barva méně výrazná. Nejlépe prospívá v hlubších, živných a dobře odvodněných půdách, které se na jaře rychle prohřívají; těžké, studené jíly mu nesvědčí. Po výsadbě ocení pravidelnou zálivku, ale po zakořenění je poměrně tolerantní k suchu a zvládne i krátkodobé přísušky. Přehnojení dusíkem vede k bujnému růstu na úkor květů, proto hnojit jen střídmě.
Řez se provádí na jaře po všech mrazech, kdy je možné bezpečně odstranit slabé, poškozené nebo nevhodně směřující výhony. Silné větve ponechte, protože právě na nich se tvoří letní květenství. V chladnějších oblastech je vhodné chránit kořenový krček vrstvou mulče, zejména u mladých rostlin. Starší exempláře jsou odolnější, ale stále platí, že nejlépe vypadají tam, kde je chrání zeď, pergola nebo jiná tepelná masa, která přes noc udrží teplo. Protože jde o popínavku, jeho těžší výhony potřebují oporu – ideálně takovou, která v kompozici zmizí a nechá vyniknout samotnou rostlinu. Hybridní křivouše jsou obecně spolehlivější než čisté druhy, ale stále platí, že nejlépe prospívají na závětrných, teplých místech. Mrazuvzdornost se pohybuje mezi -27 a -29 °C, podle kultivaru a lokality; do horských poloh a na extrémně větrná stanoviště je nedoporučujeme.
