Campsis grandiflora trubač velkokvětý - stromkový
Symbivit Tric (arbuskulární)
Symbivit (arbuskulární)Campsis
Rod Campsis, křivouš nebo lidově trubač, tvoří jen dva druhy, ale oba mají v sobě energii subtropických lián, které se během evoluce naučily šplhat vzhůru pomocí drobných vzdušných kořínků a opírat se o kůru stromů jako o přirozené žebříky. Patří do čeledi Bignoniaceae, skupiny známé svými trubkovitými květy a často dřevnatým popínavým habitem. C. radicans pochází ze Severní Ameriky, zatímco C. grandiflora z východní Asie, což je zajímavé geografické rozštěpení, které naznačuje dávné rozšíření předků rodu v teplejších oblastech severní polokoule. Rod popsal João de Loureiro (1717–1791), portugalský misionář a botanik působící v jihovýchodní Asii, který jej vymezil na základě charakteristických zakřivených tyčinek, jež daly jménu původ v řeckém kampein, tedy „ohýbat“. Historie názvosloví je však spletitá: evropské zahrady 17. století si nebyly jisté, kam rostlinu zařadit, a tak se objevovala pod jmény Bignonia, Tecoma či dokonce Apocynum, než byla v 19. století definitivně ustálena v dnešní podobě. V přírodě se jedná o liánu, která se drží světlých okrajů lesů, nepodmáčených říčních břehů a narušených stanovišť, kde jeho rychlý růst a schopnost zakořeňovat stonky umožňují obsadit prostor dříve, než se ke slovu dostanou pomalejší dřeviny.
Campsis grandiflora popsal Carl Peter Thunberg (1743–1828), švédský lékař a botanik během svého pobytu v Japonsku, ale zde nutno hned dodat, že tento druh pochází z teplejších oblastí Číny, kde byl po staletí pěstován jako okrasná rostlina v chrámových zahradách, dvorech městských domů i na venkovských usedlostech. V čínské zahradní tradici má své místo i úctu: představoval symbol léta v plné síle a často se vysazoval na místa, kde měl svými barvami oživit pozdní sezonu. Odtud se rozšířil do okolních zemí teplejšího klimatu a stal se součástí kulturní výměny mezi Čínou a Japonskem, kde jej lidé přijali jako rostlinu s exotickým půvabem a dlouhou tradicí. Do Evropy dorazil až v 19. století, kdy zahradníci hledali druhy, které dokážou přinést do mírného klimatu atmosféru jižních zahrad. Zatímco severoamerický příbuzný C. radicans si rychle získal pověst neúnavného dobyvatele plotů a zdí, grandiflora byla vnímána jako jeho jemnější, kultivovanější ale nutno přiznat, že i mírně choulostivější protějšek, vhodný pro chráněná místa, kde může ukázat svou krásu bez rizika poškození chladem.
Když Carl Peter Thunberg (1743–1828) popsal Campsis grandiflora, nešlo o objev v terénu, ale o výsledek neobvyklé spolupráce mezi evropským botanikem a japonskými učenci. Thunberg se v Japonsku nesměl pohybovat volně – byl omezen na malý ostrov Dešima v Nagasaki a z něj mohl vycestovat jen při oficiálních cestách do Edo (dnešní Tokio). Většinu rostlin proto neviděl v přírodě, ale přinášeli mu je místní lékaři a studenti medicíny, kteří s ním sdíleli zájem o přírodní vědy a zahradnickou vášeň a chtěli mu ukázat rostliny z oblastí, kam se sám nikdy nedostal. C. grandiflora patřil mezi okrasné druhy dovezené z Číny a pěstované v japonských zahradách, a právě v této podobě se k Thunbergovi dostal – jako vzácnost pro samotné Japonce. Jeho popis tak zachycuje nejen botanický druh, ale i atmosféru doby, kdy botanici pracovali v přísně omezených podmínkách a byli odkázáni na ochotu místních znalců.
Asi nejokázalejším druhem popínavého trubače je jeho čínská sestra (nebo bratr??) – trubač velkokvětý (Campsis je totiž latinsky ženského rodu).
Květy tohoto druhu jsou až 9cm široké, lososově růžové se žlutým hrdlem. Poupata tvoří hrozen, který neustále nakvétá novými květy až do mrazů. Listy jsou tmavě zelené, lichozpeřené a jasně vybarveným květům dělají atraktivní pozadí.
Původně se jedná se o liánu, která dokáže ve své domovině rychle obrůst ploty, zídky i pergoly. V tomto případě vám nabízíme neobvyklou formu s kmínkem a korunou, která stoprocentně rozzáří vaši zahradu uprostřed léta. V našich podmínkách je choulostivější než ostatní druhy, proto jej doporučujeme jen na chráněná místa, např. před jižní stranu domu. Pokud tuto možnost nemáte, na zimu korunku lehce zastřihněte a obalte bílou textílií, podobně jako se balí stromkové růže.
Přestože roste pomaleji než ostatní trubače, je potřeba jej každé jaro sestříhnout na kompaktní korunku, aby byly větve pevné a udržely nové výhony s květy. Stříhejte jej po mrazech – během dubna, na 2 až maximálně 3 pupeny loňských větví. Protože trubač kvete pouze na koncích nových výhonů, je žádoucí mít těch výhonů co nejvíce. Pokud chcete mít brzo bohatou korunu a oželíte kvetení v jednom roce, můžete jej zastříhnout ještě jednou (maximálně 2x) během léta a to vždy za druhým nebo třetím párem listů. Tím si zajistíte bohaté větvení pro další roky při zachování silných větviček.
Poslední revize 05-02-2008.
Křivouš velkokvětý vyžaduje teplé, chráněné a plně osluněné stanoviště, aby bohatě kvetl. V polostínu sice poroste, ale květy budou bledší a méně početné. Nejlépe prospívá v hlubších, živných a dobře odvodněných půdách, které se na jaře rychle prohřívají; těžké, studené jíly mu nesvědčí. Po výsadbě ocení pravidelnou zálivku, ale jakmile zakoření, je poměrně tolerantní k suchu a snese i krátkodobé přísušky. Hnojení není nutné – příliš dusíku vede k bujnému růstu na úkor květů.
Řez je vhodné provádět na jaře po všech mrazech. Odstraňují se slabé, poškozené nebo nevhodně směřující výhony a ponechávají se silné větve, které v létě ponesou květenství. V chladnějších oblastech je vhodné chránit kořenový krček vrstvou mulče, zejména u mladých rostlin. Starší exempláře jsou odolnější, ale stále platí, že nejlépe vypadají tam, kde je chrání zeď, pergola nebo jiná tepelná masa, která přes noc udrží teplo. Protože jde o popínavku, jeho těžší výhony potřebují oporu – ideálně takovou, která v kompozici zmizí a nechá vyniknout samotnou rostlinu. Prodáváme POUZE ROUBOVANCE, které pokvetou již v roce prodeje, protože řízkovaným rostlinám může trvat 5-10 let, než začnou kvést. Mrazuvzdorný je do cca -24 °C, přesto jej nedoporučujeme na výrazně větrná stanoviště v chladnějších regionech a do horských poloh.
