Buddleja davidii 'SANTANA' motýlí keř, komule Davidova
Symbivit Tric (arbuskulární)
Symbivit (arbuskulární)Buddleja
Rod Buddleja, komule, je botanicky pestrá a geograficky překvapivě široká skupina dřevin, která zahrnuje více než 140 druhů rozšířených v Asii, Africe i obou Amerikách. Díky vývoji na čtyřech kontinentech v sobě nese neobvyklou variabilitu: od drobných keřů sotva přesahujících metr až po stromy vysoké téměř třicet metrů. Přestože dnes patří do čeledi krtičníkovitých, jeho taxonomická historie je spletitá – v minulosti byl řazen do Loganiaceae i do samostatné Buddlejaceae, než se moderní systematika ustálila na současném pojetí. Jméno rodu udělil Carl Linné (1707–1778) na počest anglického botanika Adama Buddlea (1662–1715), a to na doporučení lékaře a sběratele Williama Houstouna (1695–1733), který poslal první exempláře Buddleja americana z Karibiku do Anglie zhruba patnáct let po Buddleově smrti. Schopnost lákat křídlatý hmyz, zejména motýly, mu ve 20. století vynesla přezdívku motýlí keř. Ačkoli žádný druh není původní v Evropě, právě zde se komule staly jedněmi z nejrozšířenějších okrasných keřů. Druhy se liší nejen vzhledem, ale i strategií opylování: americké formy často vyvinuly dlouhé červené květy přizpůsobené kolibříkům, zatímco asijské druhy lákají téměř výlučně hmyz, pro který mají spoustu nektaru po celé léto.
Buddleja davidii, komule Davidova, je dnes jedním z nejznámějších keřů světa. Pochází z centrální Číny, zejména z provincií S’-čchuan a Chu-pej, kde roste na kamenitých svazích, říčních náplavech a vápencových výchozech. Do Evropy se dostala koncem 19. století díky sběrům francouzského misionáře a přírodovědce P. Armanda Davida (1826–1900), po němž nese druhové jméno. První rostliny se objevily v evropských zahradách v 80. letech 19. století, kdy Dr. Augustine Henry poslal kolem roku 1887 semena do Petrohradu, a krátce poté Jean-André Soulié do francouzské školky Vilmorin. Odtud se komule Davidova během několika let rozšířila do celé Evropy a v Anglii získala ocenění AGM od Královské zahradnické společnosti už v roce 1898. Je to druh mimořádně přizpůsobivý – zakoření na říčních březích, v suti, ve spárách zdiva i na železničních náspech. Právě tato schopnost obsazovat narušená stanoviště z ní udělala symbol poválečné obnovy měst, ale také rostlinu, která se v některých zemích stala invazní. Její extrémně lehká semena unáší vítr na velké vzdálenosti, což vysvětluje, proč se komule objevuje i na místech, kde ji nikdo nesázel.
Listy komule Santana jsou výrazně podlouhlé, kopinaté, v základu světle zelené se širokým žlutým až žlutozeleným okrajem. Spodek listu je stříbřitý, jemně plstnatý. Květy se objevují od začátku července až do září, mají tvar úzkých, protáhlých homolí sytě purpurově červené barvy a silně a sladce voní. Jednotlivé květy mají tvar protáhlých trubiček, jejichž hrdlo je oranžové. Květenství může připomínat i šeřík, proto se keři někdy také přezdívá letní šeřík, i když toto jméno je zavádějící, neboť se používá pro lagerstroemii.
Santana je výjimečnou odrůdou komule = motýlího keře, který za svou krátkou historii zamotal hlavu milovníkům rostlin nejenom svými nápadnými barevnými listy a květy, ale i celkem 5 jmény, pod kterými se prodával: Santana, Sultana, Sultan, Red Admiral a Thia, z nichž to poslední se vydává za patentové jméno, ale není tomu tak. Pravdivá historie tohoto keře začala v roce 1990, kdy anglický pěstitel Rod Dransfield na svém keři odrůdy Royal Red objevil samovolně zmutovanou větvičku s barevnými listy. Po úspěšném množení se zachováním barvy ji nechal v roce 1999 patentovat a patent vyšel roku 2002 pod číslem PP12383 a jménem Santana.
Poslední revize 17-09-2016
Komule Davidova a její hybridy patří k nejvděčnějším keřům pro slunné zahrady, pokud mají plné slunce, teplo a dokonale propustnou půdu, která rychle osychá. Dužnaté kořeny nesnášejí přemokření ani zimní vlhko, proto je ideální štěrkovitý nebo písčitý substrát, vyvýšené místo a střídmá zálivka. Kvetou na letorostech aktuálního roku, takže se na jaře řežou nízko, obvykle na 20–40 cm loňských větví, což podpoří silné větvení a velká květenství; během sezóny prospívá odstraňování odkvetlých lat. Hnojení stačí mírné, s důrazem na draslík, a největším rizikem zimy není mráz, ale mokro u kořenů. Komule jsou v přírodě krátkověké, ale při správné drenáži a jarním řezu vydrží mnoho let a kvetou od začátku léta až do podzimu.
Vzrůstné odrůdy potřebují více prostoru, hlubší půdu a rychleji vysychají, ale snesou i velmi hluboký jarní řez. Zakrslé a kompaktní kultivary mají jemnější kořenový systém, lépe snášejí omezený prostor a jsou vhodnější i do větších nádob, ale i u nich je nutná perfektní drenáž, zimní ochrana nádoby před promrznutím a letní ochrana před přehříváním (žádný plast). V nádobách komule obecně vyžadují větší objem substrátu, častější hnojení a pečlivou kontrolu vlhkosti. Mrazuvzdorné jsou do cca -29 °C, ale v teplejších oblastech prospívají lépe. Do chladnějších regionů vysazujte již starší rostliny s vyzrálým dřevem.
