Buddleja davidii 'Bosjerry' REVE DE PAPILLON LAVENDER motýlí keř, komule Davidova
Symbivit Tric (arbuskulární)
Symbivit (arbuskulární)Buddleja
Rod Buddleja, komule, je botanicky pestrá a geograficky překvapivě široká skupina dřevin, která zahrnuje více než 140 druhů rozšířených v Asii, Africe i obou Amerikách. Díky vývoji na čtyřech kontinentech v sobě nese neobvyklou variabilitu: od drobných keřů sotva přesahujících metr až po stromy vysoké téměř třicet metrů. Přestože dnes patří do čeledi krtičníkovitých, jeho taxonomická historie je spletitá – v minulosti byl řazen do Loganiaceae i do samostatné Buddlejaceae, než se moderní systematika ustálila na současném pojetí. Jméno rodu udělil Carl Linné (1707–1778) na počest anglického botanika Adama Buddlea (1662–1715), a to na doporučení lékaře a sběratele Williama Houstouna (1695–1733), který poslal první exempláře Buddleja americana z Karibiku do Anglie zhruba patnáct let po Buddleově smrti. Schopnost lákat křídlatý hmyz, zejména motýly, mu ve 20. století vynesla přezdívku motýlí keř. Ačkoli žádný druh není původní v Evropě, právě zde se komule staly jedněmi z nejrozšířenějších okrasných keřů. Druhy se liší nejen vzhledem, ale i strategií opylování: americké formy často vyvinuly dlouhé červené květy přizpůsobené kolibříkům, zatímco asijské druhy lákají téměř výlučně hmyz, pro který mají spoustu nektaru po celé léto.
Buddleja davidii, komule Davidova, je dnes jedním z nejznámějších keřů světa. Pochází z centrální Číny, zejména z provincií S’-čchuan a Chu-pej, kde roste na kamenitých svazích, říčních náplavech a vápencových výchozech. Do Evropy se dostala koncem 19. století díky sběrům francouzského misionáře a přírodovědce P. Armanda Davida (1826–1900), po němž nese druhové jméno. První rostliny se objevily v evropských zahradách v 80. letech 19. století, kdy Dr. Augustine Henry poslal kolem roku 1887 semena do Petrohradu, a krátce poté Jean-André Soulié do francouzské školky Vilmorin. Odtud se komule Davidova během několika let rozšířila do celé Evropy a v Anglii získala ocenění AGM od Královské zahradnické společnosti už v roce 1898. Je to druh mimořádně přizpůsobivý – zakoření na říčních březích, v suti, ve spárách zdiva i na železničních náspech. Právě tato schopnost obsazovat narušená stanoviště z ní udělala symbol poválečné obnovy měst, ale také rostlinu, která se v některých zemích stala invazní. Její extrémně lehká semena unáší vítr na velké vzdálenosti, což vysvětluje, proč se komule objevuje i na místech, kde ji nikdo nesázel.
Motýlí keř Reve de Papillon Lavender je kompaktní odrůda s obrovskými, atraktivně vybarvenými květy typicky levandulově fialové barvy. Jsou uspořádané v širokých, homolovitých květenstvích (koncové laty) o délce 15-20 cm a šířce 5-7 cm. Jednotlivé květy jsou drobné, trubkovité, mají oranžové hrdlo a nádherně sladce voní, což láká křídlatý hmyz s delšími sosáčky Kvete od poloviny července až do září, dokud je dostatek slunce a tepla. Listy jsou opadavé, jsou vstřícné, kopinaté, matné, jemně chloupkaté, sivě zelené s výrazně stříbřitým nádechem. Keř tvoří pevné, vzpřímené větve, jež se při krajích poměrně symetricky rozkládají do stran.
Série motýlích keřů Reve de Papillon (Motýlí sen) pochází z Francie, ale odrůda Lavender, jež sem také náleží, vznikla v USA a vyšlechtil ji Scott Trees, velmi aktivní botanik z Ball Horticultural Co, který se zabývá kvetoucími rostlinami, zejména trvalkami. Komule má častější lidový název motýlí keř. Je to přirozené, neboť od začátku léta, kdy vykvétá, až do podzimu nese nápadné květy, které jsou voňavé nejenom pro nás, ale hlavně pro křídlatý hmyz, jako jsou motýly, dlouhozobky, čmeláky i někdy včely, kterým nabídne dostatek pastvy díky množství nektaru a dlouhé době kvetení. Patent č. PP25732 byl vydán roku 2015.
Poslední revize 21-07-2019
Komule Davidova a její hybridy patří k nejvděčnějším keřům pro slunné zahrady, pokud mají plné slunce, teplo a dokonale propustnou půdu, která rychle osychá. Dužnaté kořeny nesnášejí přemokření ani zimní vlhko, proto je ideální štěrkovitý nebo písčitý substrát, vyvýšené místo a střídmá zálivka. Kvetou na letorostech aktuálního roku, takže se na jaře řežou nízko, obvykle na 20–40 cm loňských větví, což podpoří silné větvení a velká květenství; během sezóny prospívá odstraňování odkvetlých lat. Hnojení stačí mírné, s důrazem na draslík, a největším rizikem zimy není mráz, ale mokro u kořenů. Komule jsou v přírodě krátkověké, ale při správné drenáži a jarním řezu vydrží mnoho let a kvetou od začátku léta až do podzimu.
Vzrůstné odrůdy potřebují více prostoru, hlubší půdu a rychleji vysychají, ale snesou i velmi hluboký jarní řez. Zakrslé a kompaktní kultivary mají jemnější kořenový systém, lépe snášejí omezený prostor a jsou vhodnější i do větších nádob, ale i u nich je nutná perfektní drenáž, zimní ochrana nádoby před promrznutím a letní ochrana před přehříváním (žádný plast). V nádobách komule obecně vyžadují větší objem substrátu, častější hnojení a pečlivou kontrolu vlhkosti. Mrazuvzdorné jsou do cca -29 °C, ale v teplejších oblastech prospívají lépe. Do chladnějších regionů vysazujte již starší rostliny s vyzrálým dřevem.
