.jpg)
Azalea x 'CAROLINA SALMON' hybridní japonská azalka
Azalea
Azalky, dnes botanicky řazené do širokého rodu pěnišníků (Rhododendron), se poprvé objevily v odborné literatuře v polovině 18. století. Carl Linné (1707–1778) je ve svém slavném díle Species Plantarum z roku 1753 popsal jako samostatný rod Azalea. Teprve později botanici pochopili, že azalky nejsou samostatným rodem, ale patří do obrovské rodiny pěnišníků, a dnes tvoří jen jednu z jejich podskupin. Do Evropy se první exempláře dostaly už v 17. století díky nizozemským obchodníkům, kteří je přivezli z Japonska a Číny. V 19. století pak nastala doslova azalková horečka – zejména v Belgii a Anglii, kde šlechtitelé jako Anthony Waterer nebo rodina Backhouseů vytvořili stovky nových hybridů, které se staly ozdobou viktoriánských skleníků i zámeckých parků.
V Asii se azalky staly nejen okrasou zahrad, ale i součástí poezie, legend a každodenní kultury. V Číně nesou jméno „květ kukačky“ (dùjuān huā), protože podle staré pověsti pták kukačka ronil krev, z níž vyrašily rudé květy – proto se v čínské poezii dynastie Tchang objevují jako symbol touhy a melancholie. V Japonsku se satsuki azalky pěstují už od středověku a v období Edo se staly tak populární, že vznikly slavnosti tsutsuji matsuri, které se dodnes konají například v tokijském chrámu Nezu. Tamní zahrady se v době květu proměňují v barevné moře, kam proudí tisíce návštěvníků. V Koreji je azalka známá jako jindallae a objevuje se v lidových písních i poezii, kde symbolizuje ženskou krásu a věrnost. Není tedy divu, že když se azalky dostaly do Evropy, nesly si s sebou nejen exotickou krásu, ale i hluboký kulturní příběh, který jim dodává zvláštní kouzlo.
Hybridní azalka Carolina Salmon vychází z odrůdy Carolina s panašovanými květy, ale zde je rozdíl v tom, že Carolina Salmon je pouze jednobarevná. Napadne vás, že to je nuda? Ani náhodou! Kombinace sytě lososové barvy a poměrně velkých květů zaručeně přiláká pozornost. Květy jsou široce rozevřené, působí velkoryse a v množství, v jakém se objevují, připomínají spíš slavnostní záplavu než náhodná světélka. Keř má patrovitou stavbu, větve se skládají do vrstev, které mu dávají přirozenou eleganci, aniž by působil těžce. Listy jsou stálezelené, kožovité, sytě zelené a v zimě se na chráněných místech zbarvují do bronzova, takže i mimo dobu květu si rostlina zachovává dekorativní vzhled.
Carolina Salmon vznikla jako výsledek tzv. reverze – jevu, kdy rostlina spontánně změní některý znak a „vrátí se“ k jednodušší, stabilnější formě. U azalek se to stává nejčastěji u panašovaných nebo vícebarevných květů, protože tyto znaky jsou geneticky méně pevné. V případě Caroliny se část rostliny rozhodla odložit bílý lem a trochu zjemnit sytost purpurového tečkování a nabídla květ jednobarevný. Takové reverze se objevují nepravidelně, někdy jen na jedné větvi, jindy se z nich vyvine celá nová odrůda – a právě tak se zrodila Carolina Salmon, která si zachovala všechny pěstitelské kvality původní Caroliny, ale přináší jiný, čistší estetický dojem.
V zahradní kompozici Carolina Salmon sjednocuje výsadbu. Jednolitá lososová barva květů se snadno kombinuje s rostlinami, které mají výrazné listy – ať už jde o tmavě zelené pěnišníky, modrozelené hosty nebo jemně vykreslené kapradiny. Díky tomu, že květy nejsou panašované, nepůsobí rušivě ani v sousedství jiných kvetoucích dřevin, naopak vytvářejí klidné pozadí, které dovolí vyniknout kontrastním barvám, například bílým kalinám nebo světle růžovým magnoliím. V polostínu pod vyššími stromy se lososová barva rozzáří ještě intenzivněji a dodá prostoru slavnostní, ale přitom harmonický tón.
Stálezelené azalky potřebují lehkou, kyselou, velmi propustnou a nejraději neustále vlhkou (nikoli zamokřenou) zem bohatou na železo a fosfor. Používejte speciální hnojiva na rododendrony a azalky, případně i pro vřesovištní rostliny. Pro zachování vlhkosti půdy je nejlepší mít je neustále zamulčované, ideálně kůrou nebo listovkou, která zároveň chrání mělké kořeny před přehříváním a vysycháním. Ideální směs země pro výsadbu je 1/3 rašeliny, 1/3 zetlelého listí nebo vlastního nevápněného kompostu a 1/3 vlastní, nejraději přesáté země z místa, kam ji budete vysazovat. Azalky tvoří mělký kořenový systém rozprostřený do šířky, proto je nesázejte hluboko a v žádném případě do těžké, nepropustné země. Vhodné umístění je polostín nebo rozptýlené slunce pod vysokými korunami stromů; plné slunce zvládnou pouze na část dne, pokud mají dostatek vláhy. Mrazuvzdornost Caroliny je vyzkoušená do -27 °C a rostlina zvládne i celoroční pěstování v širších, ale nepříliš hlubokých venkovních nádobách s izolací proti mrazu. V nádobách je však nutné dbát na občasnou zálivku, protože substrát vysychá rychleji než v záhonu.
Poslední revize 19-09-2025
