Acer palmatum (syn. Cristatum) 'SHISHIGASHIRA' japonský javor, javor dlanitolistý
Acer
Acer palmatum pochází z Japonska, části Koreje a Číny, kde roste v podhorských a horských lesích, na okrajích porostů a v roklích s dostatkem vláhy a humusu. Patří k dřevinám, které člověka fascinují už po tisíciletí, a jako samostatný druh jej popsal švédský botanik Carl Peter Thunberg (1743–1828) roku 1784 na základě rostlin, které poznal během své cesty do Japonska v letech 1775–1776 a později zpracoval ve svém díle Flora Japonica. Do evropských zahrad se japonské javory dostaly na počátku 19. století, s doloženým pěstováním ve Velké Británii kolem roku 1820, odkud se postupně rozšířily do dalších částí Evropy. Ve druhé polovině 19. století se objevují i v severoamerických sbírkách a stávají se ceněnou součástí botanických zahrad i soukromých arboret v mírném pásmu. Kromě estetické hodnoty mají i několik praktických využití: patří k nejdůležitějším druhům pro bonsai, jsou základním prvkem tradiční japonské zahradní architektury, jejich jemné a dobře opracovatelné dřevo se používá pro drobné řezbářské práce a listy sloužily jako zdroj přírodních pigmentů pro barvení papíru a textilu.
V japonské kultuře má Acer palmatum výjimečné postavení, které dalece přesahuje botaniku. Tradiční jména kaede 楓 („žabí prsty“) a momiji 紅葉 („dětské dlaně“) odkazují na tvar listů a zároveň na něžnou, téměř intimní blízkost, s jakou Japonci tyto stromy vnímají. Podzimní zbarvení javorů se stalo samostatným kulturním fenoménem nazývaným momijigari (紅葉狩り), tedy „lov na červené listí“, kdy lidé putují za nejkrásnějšími barvami do chrámových zahrad, hor a parků. Je to svátek podobně vážený jako jarní hanami (花見), při kterém se uctívají kvetoucí třešně. Japonské javory se objevují i v literatuře – v nejstarší dochované sbírce poezie Man'yōshū z 8. století, v čínské poezii je opěvoval například Wang Wei (699–759), a po staletí jsou pevnou součástí maleb, dřevořezů, textilu i porcelánu. V zahradní tvorbě představují symbol krásy, elegance, klidu a proměnlivosti – vlastností, které se staly součástí estetického kódu celého východoasijského prostoru. Do kulturní praxe vstupují i konkrétními způsoby: listy se používají v ikebaně a sezónních dekoracích, objevují se v čajovém obřadu jako motiv podzimu a v oblasti Minoo u Ósaky se z nich připravuje regionální specialita momiji no tenpura (もみじの天ぷら), sladká pochoutka z listů nakládaných v soli a smažených v těstíčku.
Současná éra japonských javorů stojí na práci několika zásadních osobností a institucí, které určují podobu šlechtění i odborné dokumentace. V západním světě sehrál klíčovou roli americký dendrolog J. D. Vertrees (1920–1993), autor první ucelené monografie Japanese Maples, na niž navázal britský specialista Peter Gregory, dlouholetý kurátor sbírky ve Westonbirt Arboretum. V Evropě patří k nejvýznamnějším centrům nizozemské arboretum a školka Esveld vedená rodinou van Gelderen (zal. 1865), v Japonsku pak tradiční školky jako Tsukasa Maple nebo Kobayashi Momiji-en, které uchovávají staré regionální klony a uvádějí nové kultivary. Mezi nejvýznamnější světové sbírky patří Westonbirt Arboretum ve Velké Británii, Arnold Arboretum při Harvard University (zal. 1872), které dlouhodobě studuje rod Acer, a také Portland Japanese Garden, kde se japonské javory staly ikonickým prvkem a předmětem odborné péče. V Japonsku představují klíčová centra Kyoto Botanical Garden (zal. 1924) a Koishikawa Botanical Garden v Tokiu (zal. 1684), které uchovávají genetickou diverzitu původních forem. V českém prostředí se japonské javory objevují už v 19. století v zámeckých parcích, později se jejich pěstování rozvíjelo v rámci dendrologického výzkumu v Průhonickém parku. Dnes patří k nejvýznamnějším tuzemským sbírkám Dendrologická zahrada Průhonice, Botanická zahrada hl. m. Prahy v Troji a Arboretum Mendelovy univerzity v Brně, které udržují desítky ověřených kultivarů a slouží jako referenční místa pro pěstitele.
Shishigashira je další z mnoha úchvatných odrůd mezi japonskými javory, tentokrát s malými, hluboce vykrajovanými, pokroucenými listy, které rostou jakoby v trsech. Jejich barva je v sezóně sytě zelená a na podzim se mění na výrazně zlatavě žlutou až oranžovou s červenými a rezavými odstíny. Na keři vynikají jeho silné, tlusté větve se zelenou borkou, díky nimž vypadá jako velká bonsaj.
V Japonsku je tento kultivar nazývaný Lví maska, což bývá i tradičním dárkem při narození syna. Má chránit dobré zdraví a přinést bohatství. Javor tohoto jména tudíž symbolizuje ochránce zahrady.
Japonské javory nejlépe prospívají v propustné, humózní a mírně kyselé půdě, která zůstává rovnoměrně vlhká, ale nezamokřená – v těžkém jílu onemocní a brzy hynou. Kořeny jsou uložené mělce, proto není vhodné půdu po výsadbě narušovat další výsadbou; kombinační rostliny je nejlepší vysadit hned a poté prostor zamulčovat, ideálně na celý rok. Zálivka je nutná po výsadbě, než rostlina zakoření, a poté v dlouhých obdobích sucha – krátkodobé sucho snášejí hůře než chladnější, vlhkou půdu, avšak přelití je stejně nebezpečné. Hnojení se nevyžaduje ani nedoporučuje. Nároky na světlo se liší podle typu: nejodolnější plnému a celodennímu slunci jsou vzpřímené červenolisté formy, které dobře zvládají i letní přísušky. Zelenolisté vzpřímené formy snášejí slunce v mírném klimatu, ale v zemích se spalujícím letním horkem je nutné jim dopřát alespoň částečný odpolední stín nebo pravidelnou závlahu. Jemně stříhané dissectum formy a převislé kultivary obecně lépe prospívají v polostínu nebo ve filtrovaném světle, i když červenolisté a panašované odrůdy potřebují dostatek světla, aby si udržely barvu i kresbu; vždy je vhodné sledovat konkrétní požadavky dané odrůdy. Zaschlé konce listů bez zvadnutí a černání mladých větviček nejsou projevem sucha, ale moniliové spály, která častěji napadá červenolisté odrůdy a kultivary s barevnými stonky – je nutné co nejdříve zasáhnout vhodným fungicidem. Řez se omezuje na nezbytné tvarování a odstraňování suchých či poškozených větví, nejlépe v pozdním létě nebo během zimy, kdy je riziko silného výtoku mízy minimální. Mrazuvzdorný do min. -28 °C.
Poslední revize 18-05-2011; 06-01-2012
Veškeré zboží si můžete vyzvednout osobně v prodejně, nebo nechat dodat zvolenou formou dopravy - KURÝREM / AUTEM. Zde je ceník přepravného. Dodáváme i na Slovensko.
Položky označené KURÝREM lze zabalit do krabice a odeslat kurýrem, nebo v případě větší objednávky je odeslat naší dopravou, pokud by balíková služba přesáhla cenu dodání naším vozem. Více o dopravě zde.
Nevíte si rady s objednávkou? Zkuste informace jak objednávat.
Nezáleží na tom, ve které prodejně se rostlina právě nachází. Pokud si ji předem objednáte, připravíme vám ji tam, kde si ji přejete vyzvednout.
Chcete využít slevy pro objednávky listopad / únor? Více informací zde.
- STANDARD - Rostliny této kategorie jsou 1.jakosti s hustotou větví a celkovou šířkou přiměřenou věku a způsobu pěstování v kontejnerech.
- DE LUXE - Do této kategorie patří speciálně vybrané kusy, které na svůj věk a výšku mají velmi husté větvení a celkový luxusní vzhled, zpravidla díky pravidelnému stříhání nebo jiné speciální péči.
- EXTRA - Tyto rostliny jsou již velmi rozrostlé a věkově zralé se solitérním vzezřením.
- HOBBY - Hobby rostliny jsou stejně kvalitní jako naše běžná standard kvalita, ale jsou mladší a tím pádem menší a levnější.
- KEŘ - dřevina, která houstne zejména větvemi rostoucími od země.
- STROM - kmenová dřevina s korunou, kdy kmen má výšku 190-210 cm, není-li v popisu uvedeno jinak. Za obchodní velikost se u stromů považuje obvod kmene ve výšce 1m.
- POLOKMEN, MINIKMEN - kmenová dřevina s nižším kmenem než má strom, výška kmene je uvedena v popisu velikosti.
- ZAVĚTVENÝ OD ZEMĚ - znamená dřevinu, která neroste jako klasický keř, ale má kmen a větve se objevují již od země a pokračují vzhůru podél kmene.
- u TRAV a TRVALEK se většinou uvádí průměr květináče nebo průměr trsu, čímž se odkazuje na hustota trsu.
