Acer negundo 'VARIEGATUM' javor jasanolistý
Acer
Rod javorů (Acer) patří k dřevinám, které se na severní polokouli objevily velmi brzy a jejich základní podoba se od té doby, na rozdíl od mnoha jiných stromů, příliš nezměnila. Už třetihorní fosilie z Evropy, Asie i Severní Ameriky ukazují listy a plody, které bychom bez váhání poznali i dnes, včetně typických dvounažek. Z českých nalezišť je známá například Bílina, kde se v mladších třetihorách zachovaly zkamenělé listy a plody javorů, svědčící o tom, že tyto stromy byly součástí zdejší krajiny dávno před příchodem člověka. Vědecky rod popsal Carl Linné (1707–1778) ve svém zásadním díle Species Plantarum z roku 1753, ale jeho vnitřní členění se od té doby opakovaně proměňovalo. Právě východní Asii, zejména Čínu, Japonsko a oblast Himálaje, dnes botanici považují za skutečné centrum druhové rozmanitosti rodu. Javory obývají mimořádně pestrou škálu stanovišť, od horských lesů subtropů až po chladné oblasti mírného pásma. Patří k dřevinám, které člověka provázejí krajinou i kulturou po velmi dlouhou dobu.
Acer negundo - javor jasanolistý pochází ze Severní Ameriky, kde byl po staletí součástí každodenního života původních obyvatel i pozdějších evropských osadníků. Roste přirozeně podél řek, na záplavových územích a v otevřených lesích, kde se uplatňuje jako rychle rostoucí, přizpůsobivý strom. V době, kdy nebyl všude dostupný cukrový javor, se z jeho mízy běžně získával cukr, byť s nižší výtěžností a jemnější chutí. Do Evropy byl zaveden roku 1688 do zahrad ve Fulhamu u Londýna, kde jej pěstoval Henry Compton (1632–1713), jeden z nejvýznamnějších introduktorů severoamerických dřevin své doby. Odtud se javor jasanolistý postupně šířil do botanických zahrad a parků po celé Evropě. Na území dnešního Česka je doložen od roku 1835, kdy se objevil v pražské Královské oboře ve Stromovce, odkud se rychle rozšířil do zámeckých parků, městské zeleně i volné krajiny. A často ani ne záměrně: u javoru jasanolistého byla na základě dlouhodobých odborných studií prokázána vysoká míra invaznosti, kvůli níž byl botanický druh vyloučen z doporučených výsadeb a v řadě lokalit je cíleně odstraňován. V zahradní praxi se proto používají pouze vybrané, převážně sterilní kultivary, které nepředstavují srovnatelné riziko pro okolní vegetaci.
Co se pestrolistých javorů týče, pokud vynecháme japonské druhy, kultivar Variegatum javoru jasanolistého patří už dlouho na přední příčky v oblíbenosti – už od 19. století. Jeho opadavé listy jsou atraktivně lichozpeřené, obvykle se skládají ze 3–7 lístků, každý s nápadným, nepravidelným, krémovým až bílo‑zeleným okrajem a někdy jsou listy téměř celé bílé, což stromu dodává až svítivý efekt v zahradě. Mladé rostliny rostou rychle až bujně, obvykle vytvářejí strom vysoký přibližně 5-7 metrů s podobně širokou korunou; výjimečně na ideálních stanovištích až deset metrů. Plody mohou být rovněž panašované, ale semena jsou sterilní, takže kultivar nevytváří množství semenáčů – není invazní. Společně s dekorativními listy z něj toto činí oblíbený zahradní solitér i menší parkový strom. Důležité upozornění: podobně jako u jiných panašovaných dřevin se může objevovat tzv. reverze, tedy návrat k původní genetické informaci = zeleným listům, které je nutné včas odstraňovat po celých větvích, jinak časem přerostou pestrolistou korunu. Panašované listy netrpí na popálení sluncem.
Podle dostupných odborných pramenů se 'Variegatum' poprvé objevil jako mutace na zelenolistém jedinci v školce ve francouzském Toulouse v roce 1845 a od té doby se v literatuře objevuje pod řadou jmen, např. 'Albo‑variegatum', 'Argenteo‑cinctum', 'Argenteo‑limbatum', 'Argenteo‑notatum', 'Argenteo‑variegatum Robustum', 'Foliis Albo‑variegatis' nebo prostě 'Silverleaf'. Za svou spolehlivost i krásu kultivar získal ocenění AGM (Award of Garden Merit) od anglické Královské zahradnické společnosti (RHS) v roce 1973 a byl v odborné literatuře popisován jako jeden z nejběžnějších panašovaných stromů, dříve hojně používaný v městských zahradách a pěstovaný i v nádobách pro výzdobu interiérů. Protože dnes již existuje panašovaných odrůd více, pro rozlišení od podobných kultivarů hledejte typické znaky: krémové až bílé lemování lístků, někdy plně bílé listy, a případné panašování plodů.
Javor jasnolistý nevyžaduje žádnou péči. Je odolný silným mrazům, větru, suchu i dočasnému podmáčení. Netrpí na nemoci a prospívá na plném slunci i v polostínu. Nejlépe se mu daří v hlubších, vlhčích, ale dobře propustných půdách, snese však i sušší stanoviště a městské prostředí. V prvních třech letech po výsadbě je nutné strom pevně zavětrovat, aby se dobře ukotvil a kmen rostl rovně. V tu dobu nenechte nad kořeny růst trávu ani jiné rostliny. Řez není nutný, ale je možný – ideálně koncem zimy, než vystoupá míza. Stromy či keře s pravidelně prováděným zpětným řezem vykazují hosté větvení s velkými listy, což jim přidá na estetice. Mrazuvzdornost je výborná – snáší až cca -45 °C.
Poslední revize 28-07-2011; 22-02-2026
