Abelia × grandiflora 'Conti' CONFETTI® abélie velkokvětá
Symbivit Tric (arbuskulární)
Symbivit (arbuskulární)Abelia
Abélie (Abelia) jsou rod opadavých nebo stálezelených keřů z čeledi zimolezovitých (Caprifoliaceae). V současném botanickém pojetí zahrnuje rod pouze šest druhů pocházejících z Číny, Vietnamu, Tchaj-wanu a japonských ostrovů Rjúkjú. V přírodě rostou především na lesních lemech, v křovinatých porostech a na slunných horských svazích s dobře propustnou půdou. Typické jsou pro ně drobné vstřícné listy, elegantně převisající větve a množství trubkovitých květů, které se objevují po neobyčejně dlouhou dobu od léta až do podzimu. Přestože jednotlivé květy nejsou velké, právě jejich množství a vytrvalost činí z abélií jedny z nejcennějších pozdně kvetoucích keřů.
Rod byl poprvé botanicky popsán roku 1754 nizozemským botanikem Johannesem Gronoviem (1686–1762), ale jméno rodu odkazuje na jiného člověka – britského lékaře, přírodovědce a cestovatele Clarka Abela (1780–1826), který se roku 1816 zúčastnil diplomatické mise do Číny. Během cesty shromáždil cenné botanické sbírky, mezi nimi i rostliny tehdy v Evropě neznámých abélií. Jeho návrat se však proměnil v drama. Loď převážející sbírky ztroskotala a následně se stala terčem pirátů, takže většina živých rostlin byla nenávratně ztracena. Zachránily se pouze exempláře, které Abel před odjezdem svěřil, až nečekaně prozíravě, svému příteli Siru Georgi Thomasi Stauntonovi (1781–1859) v Kantonu. Další kapitolu jejich příběhu napsal roku 1844 skotský sběratel Robert Fortune (1812–1880), jenž přivezl z Číny do Evropy semena i živé rostliny. Tím otevřel cestu k jejich širšímu pěstování a pozdějšímu šlechtění, z něhož nakonec vzešla i dnes nejznámější zahradní abélie, Abelia × grandiflora.
Největšího úspěchu dosáhla italská školka Rovelli na břehu jezera Lago Maggiore, kde byl roku 1886 vyšlechtěn kříženec Abelia × grandiflora. Vznikl spojením druhů A. chinensis a A. uniflora, od nichž zdědil to nejlepší. Od prvního převzal bohaté kvetení a příjemnou vůni květů, od druhého elegantní habitus a jemný charakter růstu. Nový hybrid brzy předčil své rodiče a stal se bez přehánění nejpěstovanější abélií světa. Neobvykle dlouhé období kvetení a dekorativně zbarvené kalichy nabízí proměnlivý obraz od začátku léta až do podzimu a odlišují abélii od mnoha jiných keřů, které svůj největší efekt předvedou během několika týdnů a poté splynou s pozadím. Abelia × grandiflora rychle rozšířila po celé Evropě i Severní Americe. Ve 20. století se pak stala výchozím materiálem pro vznik mnoha kultivarů lišících se velikostí a zbarvením listů či květů.
Abélie CONFETTI® si vás získá svými drobnými bílozelenými listy, které hustě pokrývají celou rostlinu jako … no přesně jako hrst konfet rozsypaných po zemi po silvestrovském bálu. Jsou lesklé, jemně přišpičatělé, středně zelené a zdobí je nepravidelný krémově bílý okraj, který se koncem sezóny často zbarvuje do růžových tónů, zejména když přichází chladné podzimní počasí. Právě tato barevnost listů je tím, co tuto odrůdu odlišuje od většiny ostatních abélií, protože květů je zde popravdě spíše poskrovnu. Vykvétají až koncem léta, jsou drobné, trubkovité a bílé až světle narůžovělé. Pokud je podzim dlouhý a teplý, po květech se dočkáte ještě přídavku v podobě lososově růžových až nachových kalíšků, které na větvích přetrvávají dlouho po odkvětu.
Abélie CONFETTI® roste pomalu a vytváří hustý, kompaktní, polštářovitý keřík obvykle kolem 50 cm výšky i šířky. Na rozdíl od většiny ostatních abélií netvoří výraznou fontánu dlouhých výhonů, ale zůstává úhledná a kompaktní i bez pravidelného tvarování. V mírnějších zimách si ponechává většinu olistění, které je samo o sobě významnou okrasou. V tuhých zimách listy opadají, aby je na jaře nahradily nové, svěží výhony. Mrazuvzdornost se pohybuje přibližně mezi −20 a −24 °C podle polohy a podmínek pěstování.
Kultivar objevil James T. Gwaltney v roce 1987 ve školce Flowerwood Nursery v alabamském Mobile jako spontánní mutaci odrůdy Sherwoodii. Pod registračním jménem'Conti' získal v roce 1993 americký rostlinný patent, který vypršel roku 2012. Evropská ochrana skončila v roce 2025.
Poslední revize 06-01-2012; 05-11-2026
Abélie velkokvětá prospívá nejlépe na slunném stanovišti, velmi dobře však roste i v lehkém polostínu. Na plném slunci bývá její kvetení nejbohatší a vybarvení listů nejvýraznější, zatímco v polostínu si zachovává elegantní habitus a kvete jen o něco méně. Vyhovují jí běžné zahradní půdy, pokud jsou dobře propustné a nezůstávají dlouhodobě zamokřené. Po zakořenění snáší i delší období sucha bez větších problémů. Snáší zimní poklesy teplot přibližně na −25 až −29 °C a obvykle nevyžaduje žádnou zimní ochranu. Pouze mladé rostliny mohou během mimořádně silných zim částečně namrzat, na jaře však zpravidla dobře regenerují. Řez není nutný, ale rostlina jej dobře snáší. Provádí se nejlépe na jaře po odeznění silných mrazů. Menší kultivary stačí lehce vytvarovat, u větších je vhodné průběžně odstraňovat nejstarší nebo příliš dlouhé výhony, aby si keř zachoval kompaktní a hustý růst. Hnojení nebývá nutné a v úrodných půdách může nadbytek živin vést spíše k bujnému růstu výhonů než k bohatšímu kvetení. Největší předností abélie zůstává její nenáročnost, dlouhá doba kvetení a schopnost zdobit zahradu po mnoho měsíců s minimálními nároky na péči.
