Viburnum rhytidophyllum

Kalina vrásčitolistá je stálezelený keř původem ze střední a západní Číny a u nás patří k nejotužilejším neopadavým keřům s nízkými pěstebními nároky, proto se s ní často setkáte i v městské a parkové zeleni, kde nevyžaduje žádnou údržbu. V Evropě se poprvé objevila díky expedici Ernesta Wilsona do Číny, odkud ji přivezl do Anglie a tam ji roku 1900 představila Veitch Nursery, jedna z největších evropských rodinných školek, která fungovala v letech 1808-1969. V Čechách se objevila nedlouho poté – roku 1910 v Průhonicích.

Kalina vrásčitolistá se vyznačuje nápadně tuhými listy, které jsou kožovité ale tenčí než listy bobkovišní či cesmín. Jsou neopadavé, dlouze vejčitě kopinaté, 10 až 20 cm dlouhé, svrchu sytě až tmavě zelené a lesklé, nápadně svraskalé díky hlubokým vráskám a na rubu síťkované a žlutošedě plstnaté. S příchodem mrazů se na keři lehce stočí a svěsí, jako kdyby zvadly, ale jakmile mrazy pominou, opět se rozvinou a mírně napřímí proti sluníčku.

Od května do června bohatě kvete 10-20 cm širokými okolíky složenými z krémově bílých květů se spoustou pískově nažloutlých až béžových tyčinek, které květenství dodávají teplý odstín. Koncem léta se začínají tvořit velmi atraktivní, lesklé plody zprvu červené barvy po dobu asi jednoho měsíce, než se zbarví do černa. Nejsou jedovaté a poskytují bohatou potravu pro ptactvo stejně jako květy pro včely a jiný hmyz.

Roste rychle a tvoří vzpřímené, mírně plstnaté pruty, které později zahušťuje. Keř je hustý a rozprostřeně kulovitý, výška dospělých rostlin bez střihu dosahuje kolem 3 metrů a šířka o něco více, ale v zahradách se často zkracuje. Jakýkoli řez provádějte okamžitě po odkvětu. Připravíte se o plody, ale nikoli o květy, což by se určitě stalo, kdybyste ji řezali až zjara. Můžete ji prořezat i po zčernání plodů, ale tehdy už riskujete omezení tvorby květů pro nadcházející jaro, pokud by podzim nebyl dostatečný teplý a dlouhý. Keř při dobré údržbě vytvoří krásný solitér v jakékoli okrasné zahradě a dobře funguje i jako živý plot, který dobře pohlcuje prach z okolních komunikací.

Kalina vrásčitolistá je nenáročná na půdní typ. Dává přednost plnému slunci či mírnému polostínu, středně živné až chudé, dobře odvodněné zemi. Je přirozeně zvyklá spíše na alkalické (zásadité) podloží, ale přizpůsobí se i lehce kyselé půdě. Pouze nemá ráda přemíru vody. Někteří zahradníci doporučují vyhnout se exponovaným stanovištím, aby jí vítr neroztrhal a nepopálil zejména v zimě listy, ale zatím jsme takové poškození nezaznamenali. Mrazuvzdorná do min. -30 °C.

Poslední revize 19-01-2007; 04-03-2024