Eutrochium maculatum 'GLUTBALL'

Tato trvalka mě poprvé upoutala před lety, když jsem na konci léta viděl na jednom kruhovém objezdu v Holandsku krásnou kompozici kvetoucích trvalek, v jejichž středu se tyčila vysoká, pevná rostlina s atraktivními, purpurově nachovými květy. Kolem byla ozdobená žlutou, modrou a oranžovou květenou a ona uprostřed stála jako jejich důstojná carevna. Zjistil jsem, že se jedná o sadec skvrnitý, který se u nás pěstuje velmi málo, přestože se jedná o velmi krásnou a již z dálky poutavou trvalku.

Sadec Glutball, podobně jako jeho brácha Riesenschirm, nese německé jméno, které lze volně přeložit jako ‚Balón žhavých uhlíků‘. Šlechtitele a jeho poetický záměr se mi dohledat nepodařilo, ale odhaduji, že chtěl poukázat na zářivě purpurové laty poupat na vrcholech sytě purpurových stonků, které žhnou za slunečného dne i během zatažené oblohy. Laty jsou až 30 cm široké a jednotlivá poupata se otevírají od konce července do nachově růžových, vlásečnicových květů. Při plném rozkvětu laty vypadají jako chlupaté a jemně voní. Jsou oblíbenou pastvou pro motýly, včely, čmeláky a podobný křídlatý hmyz a zajišťují dobrou pastvu ke konci kvetoucí sezóny.

Stonky jsou lesklé, sytě purpurově vínové a pevné. Jedná se o vysokou trvalku, která v ideálních podmínkách dokáže dorůst až dvou metrů. Je tím pádem ideální do zadního traktu vlhkého trvalkového záhonu nebo z něj můžete udělat samostatnou solitéru, protože je pěkný ze všech stran, i když kolem sebe nemá menší podrost. Zkuste ho dát do mokrého záhonu mezi vyšší bahenní ibišky a popelivky, kde popelivky začnou kvést jako první, pak sadec a na celý konec léta ibišky. Fantastická kombinace!

Listy jsou středně zelené, široce kopinaté, opadavé, při krajích výrazně pilovité. Původně byla rostlina zařazena do rodu eupatorium, ale po detailním rozboru všech přítomných botanici rozhodli, že pod jménem eupatorium nechají pouze rostliny se vstřícnými listy a protože tento sadec má listy přeslenité, byl přesunut do rodu eutrochium. Trochu zavádějící je pak fakt, že kříženci nově vytvořeného rodu mají stejné jméno i v případě, že mají listy vstřícné.

Sadec miluje vlhko a jakmile zakoření, nevadí mu ani částečné podmáčení. Ve vlhké až mokré půdě se mu daří výrazně lépe, je silnější a vyšší. Dává přednost mírně alkalickým půdám (bez přítomnosti rašeliny) a plnému slunci. V polostínu poroste také, ale bude se vytahovat za sluncem a bude mít méně výraznou barvu květů, které nebudou tak bohaté. Jeho stonky odolávají větrům i silným dešťům, není proto třeba hledat mu chráněné místo ani oporu. Zjara odřežte všechny stonky těsně nad zemí a pohlídejte si nájezdy slimáků, aby vám nesežrali nové rašení. Je výborně mrazuvzdorný do cca -30 °C, možná ještě o něco více.

Poslední revize 12-08-2024.