Doodia media (syn. Blechnum medium)

Do rodu Doodia patří 17 druhů, které se vyskytují v širokém areálu od Jávy, Šrí Lanky a Malých Sund přes Novou Guineu do Austrálie, na Nový Zéland a na tichomořské ostrovy až po Havaj. Poprvé jej popsal roku 1810 skotský botanik Robert Brown (1773-1858), který se snažil od sebe pečlivě oddělit jednotlivé druhy, což vzhledem k jejich podobnosti nebylo vůbec jednoduché. O asi 200 let později, přesně roku 2011, holandský botanik Maarten Joost Maria Christenhusz přeřadil celý rod díky jeho prokázané genetické podobnosti pod rod Blechnum, ale bude nějaký čas trvat, než se změna zažije, proto původní jméno Doodia zůstává jako uznané synonymum. Jméno Doodieum bylo vybráno na počest anglického správce tzv. Lékárnické zahrady (Apothecaries‘ Garden) Samuela Doodyho (1656-1706) založené r. 1673 v londýnském Chelsey, kde byly původně pěstovány všemožné léčivé byliny, a která se zároveň pyšní nejstarším alpináriem v Evropě, největším plodícím olivovníkem v Británii a pravděpodobně i nejseverněji pěstovaným stromem grapefruitu mimo skleník v Evropě.

Dódie prostřední je překrásná kapradina, jejíž anglické jméno rašplová odkazuje na jednotlivé lístky jsou při okrajích výrazně pilovité a mají zakulacený konec jako jazyk nebo rašple. Navíc jsou na omak zvláštně drsné díky tužším chloupkům přítomným po celé rostlině. Jedná se o opadavou kapradinu se sytě zelenými listy o délce 30 až 60 cm, které nové raší sytě bronzově červené hned několikrát do roka a během zrání se mění do dalších odstínů oranžové. Jsou převážně vzpřímené, jen nejstarší boční vějíře listů mírně poléhají, aby zakryly okolní půdu, čímž ji chrání před vysycháním.

Dódie prostřední dokáže po dobrém zakořenění snášet kratší období sucha, ale přednostně se pěstuje v kyprých a živných půdách spíše kyselejší reakce s alespoň průměrnou vlhkostí. Ve své domovině není tak náročná na vlhké půdy, protože vstřebává vzdušnou, často oceánskou vlhkost svými listy, kterou v našem suchém kontinentálním klimatu nejsme schopni imitovat. Dává přednost plnému slunci nebo jen částečnému polostínu, ale nesnáší zakrytí okolní vegetací. Její mrazuvzdornost není vyzkoušená ve všech lokalitách, ale už zvládla -17 °C bez zimního krytu a probíhá testování i ve chladnějších regionech. Při silnějších mrazech je rozumné trs na zimu bohatě zamulčovat.

Poslední revize: 16-03-2024