Pterocarya fraxinifolia

Lapina jasanolistá patří k mým nejoblíbenějším stromům. Když jsem ji poprvé viděl v třeboňské zámecké zahradě důmyslně a zároveň logicky umístěnou jako pohledový středobod v průčelí celého objektu, i přes její mohutnost a košatost jsem věděl, že tohohle drobečka chci pěstovat i na své zahradě.

Podle dochovaných důkazů z třetihor lapina představovala častou a hojnou dřevinu mírného a chladnějšího pásu na sever od rovníku. K dnešku máme dochovaných na 7 druhů a jeden hybrid. U nás a v Evropě nejběžnější lapina jasanolistá pochází z Kavkazu a severního Íránu, odkud se do Evropy dostala až někdy koncem 18. století ve formě několika semínek, z nichž se staly monumenty zdobící mnoho sídel a věhlasných botanických zahrad. Je vyhledávaná pro atraktivní listy, unikátní květenství i majestátní stavbu, která v dospělém věku snadno konkuruje stoletým cedrům v anglických zahradách.

Lapina jasanolistá nese opadavé, jasanům podobné, lichozpeřené listy o délce až 40 cm. Jsou složené z 15-25 podlouhlých, přišpičatělých a velmi lesklých lístků. Raší svěže zelené a mění se v sytě zelené během léta. Na podzim žloutnou. V květnu se objevují 30-50 cm dlouhé, jehnědám podobné, nící (svěšené) klasy složené z brčálově žlutozelených, jednodomých květů. Koncem léta a na podzim se z nich tvoří plody – jednosemenné oříšky s křidélky. Samy nejsou příliš ochotné vyklíčit, vyžadují stratifikaci a hlavně opylení druhým stromem.

Za zmínku určitě stojí i borka stromu, která je na starších exemplářích hluboce brázděná, ale i mladší stromy zdobí neobvyklá textura připomínající hnědé punčocháče se vzorkem z velkých šedých kosočtverců. Lapina jasanolistá přirozeně tvoří vícekmenné stromy/keře, díky kterým nabídne bohatou a široce rozložitou dómovitou korunu. Jednokmenné stromy nejsou běžné (přirozené), ale ve školkách bývají dostupné.

Roste rychle a ve volném prostranství dosáhne úctyhodných rozměrů kolem 20 metrů výšky a jen o něco méně do šířky. Dobře zakořeněné stromy mohou mít tendenci kolem sebe tvořit výmladky, které můžete odstraňovat pro zdůraznění hlavní kostry kmenů, anebo stojíte-li o husté houští, nechte je dál se rozrůstat. Zvládá téměř jakýkoli řez během zimy až do začátku jara.

Lapina není náročná na půdní typ. Má ráda hlubokou, živnou a vlhčí půdu a umístění na plném slunci. Zakořeněné rostliny snáší i lehčí zamokření a dokonce slouží jako spolehlivý piják do míst v zahradě, kde se stahuje voda, která by jinak pozemku škodila, podobně jako vrby. Má množství silných a nadzemních kořenů při povrchu, je proto nutné ji sázet dál od budov a podezdívek (alespoň 5m). Plně mrazuvzdorná do min. -29 °C, některé prameny potvrzují odolnost až k -34 °C, což vzhledem k oblastem jejího původního výskytu pokládám za důvěryhodné.

Poslední revize: 08-02-2008; 13-01-2012; 08-02-2022