Magnolia macrophylla ssp. ASHEI

Magnólie velkolistá (šácholan velkolistý) je americký druh z jihovýchodu USA, který poprvé detailně popsal a pojmenoval francouzský přírodovědec Andre Michaux poté, co ji objevil na jedné ze svých výprav roku 1789 v Charlotte v Severní Karolíně. Později se objevil záznam o podobném objevu identicky vyhlížejícího stromu od Williama Bartrama z Alabamy roku 1775, tedy o 14 let dříve. Ani jeden z nich nenárokoval implementaci svého jména do druhového pojmenování, proto zůstává „jen“ velkolistá a kluci si kvůli tomu neroztrhali občanky. Naopak – setkali se roku 1802 ve Philadelphii, již jako úspěšní botanici, kde Michaux obdivoval Bartramův dub (quercus x heterophylla), který nalezl Williamův otec John. Michaux a Bartram se stali přáteli a společně si dopisovali ohledně svých botanických nálezů.

Ashei je vzácný poddruh magnólie velkolisté oblíbený pro daleko menší vzrůst oproti původnímu druhu. Někdy se dokonce nazývá zakrslou, do čehož bych s výškou mezi 3 a 4 metry asi úplně nešel, ale chápu. Objevil ji William Willard Ashe (1872-1932), americký přírodovědec a hlavně lesník, který se jako první zasadil o ochranu přírody a lesů na jihu USA, a to v době, kdy ochrana přírody, jak ji známe a vnímáme dnes, byla oborem natolik překvapivým, jako kdysi debata o tom, jestli je Země placatá nebo kulatá. Jako by si už tehdy uvědomoval nebezpečí vyhynutí, které může některým druhům hrozit, usilovně sbíral vzorky rostlin, aby je uchoval nejen v herbářích, ale i živé, když je dále pěstoval na pozemcích, kde jim nehrozila zkáza. Během svého života rozpoznal a pojmenoval 510 nových rostlinných druhů.

Magnólie ashei se pyšní velkými květy složenými ze 6 až 8 okvětních plátků krémově bílé barvy. Jednotlivé plátky (nebo spíš pláty? jsou vážně masivní a široké) jsou až 15 cm dlouhé, ale protože květ se málokdy rozevře do plocha, nelze rozpětí celého květu jednoduše sečíst jako 2 x 15 cm. Květy silně a sladce voní a velmi připomínají magnólii velkokvětou. Díky kvetení v pozdním jaru se vyhnou pozdním mrazům, které mohou poškodit raně kvetoucí druhy. Kvete vždy na koncích vyzrálých větví. Z opylených květů se koncem léta tvoří semeníky se šarlatově červenými, lesklými semeny.

Opadavé listy jsou bez přehánění monstrózní. Běžná délka je 50-60 cm, ale v dobrých podmínkách mohou mít až 90 cm podél a na šířku 20-30 cm. Jsou obvejčité, sytě (nikoli tmavě) zelené seshora a stříbřité zespodu. Magnólie ashei roste v mládí rychle (40-60 cm za rok) do řídce větveného keře s terminálem a jakmile dosáhne přibližně 2 metrů, růst se zpomalí a začne se více větvit. Magnólie se nestříhají. Pouze pokud potřebujete vytvarovat keř, omezit vzrůst nebo udělat výchovný řez mladé rostlině rychle napěstované do nevzhledného tvaru, učiňte tak co nejdříve po dokvětu, aby stihla nasadit poupata na příští rok. Mějte na paměti, že každá magnólie může na řez reagovat rozdílně.

Opadavé magnólie potřebují vlhkou, mírně až velmi kyselou zem a umístění na plném slunci nebo v lehkém polostínu. Mají mělké kořeny, které sbírají živiny hlavně při horní vrstvě země, proto je důležité při výsadbě věnovat největší pozornost přisypání kvalitní rašeliny, eventuálně s příměsí dlouhodobě rozpustného hnojiva, nad kořeny seshora. Ale pozor na zasazení příliš hluboko, nesjpíše jí tak vykopete hrobeček. Zasaďte ji tam, kde v okolí cca 2 m od středu keře nebudete nic kopat ani rýt – tato kráska není zrovna družná a je chamtivá – nemá ráda, když ji otravujete u kořenů, kterými se rozroste doširoka kolem sebe. Ocení stanoviště chráněné před ostrým větrem a zamulčování kořenů, aby neztrácela vlhkost v žádném ročním období. Ověřená mrazuvzdornost je do min. -25 °C, ale doporučujeme pozici chráněnou před silným větrem, který jí snadno roztrhá velké listy, zejména když jsou čerstvě narašené.

Poslední revize 30-12-2023