Elaeagnus x ebbingei 'ELEADOR®'
Elaeagnus x ebbingei 'ELEADOR®'
hlošina Ebbingeova
hlošina Ebbingeova
| VZRŮST | střední keř |
|---|---|
| BĚŽNÁ VÝŠKA | 1.5-3m |
| BĚŽNÁ ŠÍŘKA | 1.5-2m |
| KATEGORIE LIST | listnatý stálezelený |
| BARVA LISTŮ |
 + kombinovaná:žlutá a zelená |
| KATEGORIE KVĚT | méně nápadné, zajímavé květy |
| DOBA KVETENÍ | září - říjen |
| NÁROKY NA SLUNCE | slunce a polostín |
| NÁROKY NA PŮDU | jakákoli (od kyselá po zásaditou) |
| NÁROKY NA VLHKOST PŮDY | rovnoměrně vlhká (nevysychavá) |
| USDA zóna (nejnižší) | 6 (do -23°C) |
| KÓD ZIMNÍ OCHRANY | |
| PRO ZÓNY 5+6 |
|
| PRO ZÓNU 7 |
|
| ZAŘAZENA DO KATEGORIÍ |
Stálezelené listnáče Živé ploty |
V západní Evropě nazývají hlošiny díky stříbřité barvě olistění ruská oliva, i když toto přízvisko platí spíše pro hlošinu úzkolistou s opadavými úzkými listy, který se s úspěchem vysazuje v nehostinných podmínkách jako imitace olivy. Hlošina Ebbingeova vznikla samovolným zkřížením e. macrophylla s velkými, zakulacenými, neopadavými listy a divoce a beztvaře rostoucím e. pungens s užšími listy a mnoha trny. V encyklopedii se dozvíte, že ji objevil roku 1929 holandský botanik Simon Doorenbos (1891-1980) a pojmenoval ji na počest jiného botanika J.W.E. Ebbinge, rovněž z Nizozemí. Mnoho let poté se ale zjistilo, že už roku 1909 vzniklo jméno elaeagnus x submacrophylla, které keři dala švýcarská botanička Camille Servettaz (1870-1947), která tuto mutaci zaregistrovala o více než 20 let dříve. Přesto celý svět doposud zůstává u jména ebbingei.
Eleador® je poměrně novou odrůdou s téměř žlutými listy, které mají pouze tmavě zelený okraj a trochu světleji zelené melírování. Jsou kožovité, ale poměrně tenké, takže v zimě mají menší problémy s odpařováním vody než některé tučnolisté bobkovišně. Spodní strana listů je stříbro-šedá.
Květy se objevují na podzim. Jsou velmi drobné a vyrůstají spíše uprostřed keře, takže jsou málo vidět. Zato voní do dálky, hlavně navečer. Vůně je velmi příjemná a sladká, něco mezi šeříkem a karafiáty. Pokud je běžná zima, plody dozrávají zjara – duben až květen. Jsou to sytě červené, cca 1,5 cm dlouhé oválky s peckou. Chuť připomíná sladké višně. Nejlepší jsou, když začnou samy opadávat.
Keř roste vcelku rychle a divoce, lze od jara do podzimu kdykoli a kdekoli stříhat. Není náročný na živiny v půdě ani na pH reakci. Každopádně potřebuje na zimu zamulčovat, aby se omezilo rychlé promrzání horních kořenů. V našich podmínkách doporučujeme sázet do zimního stínu, aby mu slunce nespálilo zlaté listy. I po silných zimách výborně a silně obráží z nepoškozeného dřeva. Nesnáší zamokřená místa. Vyzkoušená mrazuvzdornost do -22°C.
Poslední revize 04-02-2008; 25-01-2012
Eleador® je poměrně novou odrůdou s téměř žlutými listy, které mají pouze tmavě zelený okraj a trochu světleji zelené melírování. Jsou kožovité, ale poměrně tenké, takže v zimě mají menší problémy s odpařováním vody než některé tučnolisté bobkovišně. Spodní strana listů je stříbro-šedá.
Květy se objevují na podzim. Jsou velmi drobné a vyrůstají spíše uprostřed keře, takže jsou málo vidět. Zato voní do dálky, hlavně navečer. Vůně je velmi příjemná a sladká, něco mezi šeříkem a karafiáty. Pokud je běžná zima, plody dozrávají zjara – duben až květen. Jsou to sytě červené, cca 1,5 cm dlouhé oválky s peckou. Chuť připomíná sladké višně. Nejlepší jsou, když začnou samy opadávat.
Keř roste vcelku rychle a divoce, lze od jara do podzimu kdykoli a kdekoli stříhat. Není náročný na živiny v půdě ani na pH reakci. Každopádně potřebuje na zimu zamulčovat, aby se omezilo rychlé promrzání horních kořenů. V našich podmínkách doporučujeme sázet do zimního stínu, aby mu slunce nespálilo zlaté listy. I po silných zimách výborně a silně obráží z nepoškozeného dřeva. Nesnáší zamokřená místa. Vyzkoušená mrazuvzdornost do -22°C.
Poslední revize 04-02-2008; 25-01-2012
VELIKOSTI A CENY
Podobné rostliny
 |
Vysvětlivky
|
