Salix helvetica

Vrby v mnoha botanických druzích jsou typickým zástupcem české flóry. Najdete je na mnoha místech, zejména na vlhkých okrajích lesů, kde tvoří vzdušné stromy se zakulacenými korunami, na březích rybníků a hrází a všude tam, kde se o krajinu nikdo nestará a v půdě je dostatek vody. Často se jedná o vzrůstné stromy a keře, ale existují i druhy a odrůdy, které se svou menší výškou hodí i do běžných zahrad.

Vrba švýcarská je rozkošný malý keřík, dokonale zakrslá verze vrby. Je to náš původní taxon, jehož přirozený výskyt se rozšiřuje na severovýchod do Polska, na jihozápad do Francie a nejčastěji se nachází v Alpách a Tatrách. Poznáte ji na první pohled podle unikátně plstnatých listů, které jsou měkké jako ouška plyšového zajíčka a máte chuť je neustále hladit. Jsou opadavé, 5-6 cm dlouhé, úzce a podlouhle elipčité, v základu svěže zelené a lesklé, ale pokryté takovou vrstvou stříbřitých chloupků, že celkový dojem je spíše světle modrozelený. Zjara před rašením listů bohatě kvete krátkými, vzpřímenými, hustými jehnědami (kočičky) a jedním z prvních zdrojů včelí pastvy.

Přirozeně tvoří nízké, polokulaté, pěkně tvarované keře o výšce kolem 80 cm a o něco větší šířce. Po odkvětu lze jakkoli stříhat, ale díky pomalému růstu to většinou není žádoucí. Je ideální do malých zahrad a skalek, alpinkáři ji často vyhledávají jako osvěžující listnatý doplněk mezi zakrslými jehličnany nebo předěl mezi různými skupinami skalniček.

Vrby obecně snáší téměř jakékoli půdní podmínky kromě čistě písčitého podloží, ale u vrby švýcarské musíme respektovat její skalní původ a zajistit, aby její podloží nebylo podmáčené, neboť na něj není připravená. Na pH půdy příliš nezáleží. Preferuje plné slunce nebo jen lehký polostín a zvládá tuhé zimy i letní horka. Mrazuvzdorná do cca -37 °C a je vhodná i do nádob s dobrým odtokem vody.

Poslední revize 18-03-2023