Crataegus x persimilis (syn. c. x prunifolia) 'SPLENDENS'

Hlohy se považují za domácí stromy naší země, alespoň 9 druhů. Obecně se pokládají za obtížný taxon jak akademicky, neboť jsou značně variabilní a v přírodě se snadno a často mezi sebou kříží, což dá při jejich určování botanikům zabrat, ale i fyzicky díky ostrým trnům na většině druhů. Bez ohledu na ně jsou značně populární, protože se pěstují snadno a většinou se jedná o velmi krásné stromy. Hloh slivoňolistý je domovem v severovýchodní části Severní Ameriky od kanadského Ontaria až po americkou Virginii. Předpokládá se, že jde o přirozený, v přírodě vzniknuvší hybrid, jehož rodiči byly c. succulenta var. macrocantha a c. calpodendron.

Splendens je odrůda hlohu slivoňolistého z roku 1783 a patří k nejkrásnějším stromům chladného až mírného klimatu vůbec, nejenom mezi hlohy. Nabízí středně velké, 7-8 cm dlouhé, široce elipčité, při okrajích výrazně pilovité, sytě zelené, opadavé listy, které na podzim nabízí fantasticky vybarvenou show zlaté, oranžové, šarlatové a vínově červené barvy. Díky svému vysokému lesku svítí do dálky jako barevná zrcátka. Koncem jara (přelom května a června) vykvétají chocholíky drobných, bílých květů, po kterých na podzim nastupují kulaté, červené, nejedlé ale nejedovaté plody velmi podobné jeřabinám. Zrají již v období, kdy strom má zelené listy, čímž nabídnou barvu navíc ještě před podzimním zabarvením listů.

V mládí roste poměrně rychle do pravidelně kuželovitého tvaru a s věkem se růst zpomaluje a pokud jej pěstujete jako strom, brzy vytváří atraktivní, vcelku hustou, ploše kulovitou až deštníkovitou korunu. Větve jsou hustě posety cca 4 cm dlouhými, ostrými trny, ale kmeny jsou hladké, takže nehrozí popíchání, pokud je koruna nasazena na vysokokmeni (nad hlavou). Naopak keřovité pěstování se často využívá i jako bariéra proti lesní zvěři na neoplocených venkovských farmách a pozemcích. Lze jakkoli stříhat a tvarovat, ideálně po odkvětu, stojíte-li o podzimní plody.

Hloh slivoňolistý není náročný na půdní typ, ale přednost dává hluboké, živné půdě. Pouze nesnáší mokrou zem a vyšší dávky silniční posypové soli, ale s menším množstvím si dokáže poradit, proto se často pěstuje ve stromořadích menších měst. Nevadí mu zadláždění. Jakmile zakoření, nevadí mu letní přísušek. Pěstuje se výhradně na plném slunci, ale snáší i mírné přistínění na část dne. Mrazuvzdorný do min. -34 °C a netrpí na spálu růžovitých.

Poslední revize 28-10-2021